Netradiční slovník investora #2: Pojmy, které vám mohou zachránit úspory
Ve světě investic vás může neporozumění přijít draho. Třeba i veškeré úspory. Proto přinášíme druhý díl našeho netradičního slovníku, který vás s nadhledem provede základními pojmy. Žádné fráze z učebnic, ale příklady ze života, které si zapamatujete i bez zvýrazňovače. Než se necháte unést pákou, dividendou nebo IPO, poslouží vám tohle čtení jako malá rozcvička. Pro každého, kdo chce investovat s rozumem, ne se staženým žaludkem.
1. Blue chips: Akcie velkých, stabilních, spolehlivých a finančně silných společností s dlouhou historií. Často jsou součástí hlavních burzovních indexů.
Nejedná se o modré brambůrky, ale o firmy, které tu byly, jsou a asi ještě nějakou dobu budou. Stabilní, silné, obří a často nudné. Jenže nuda v Brně je na trzích často nejlepší dlouhodobá taktika. Zajímavé pro ty, kdo nevyhledávají adrenalinové zážitky a žaludeční vředy.
2. Margin: Částka, kterou investor ručí, když si půjčuje od brokera na navýšení své investiční pozice. Umožňuje obchodování s větším objemem peněz, než jaký investor skutečně vlastní.
Říká se tomu páka, ale nepoměřuješ s ní svůj biceps. Investuješ půjčené peníze. Když ti to vyjde, nosíš tričko s Buffettem a do životopisu si pomalu připisuješ kolonku rentiér. Když to nevyjde, můžeš sice nosit stejné tričko, ale taky dlužit makléři víc než na hypotéce.
Funguje to trochu jako turbo, ale oběma směry. Nováčci, kteří právě dostali nápad zbohatnout s půjčenými penězi, si raději rovnou sednou na ruce, případně je položí na rozpálenou plotýnku. Bude to bolet, ale dost tím ušetří a možná příště dostanou lepší nápad.
3. Likvidita: Vyjadřuje, jak snadno a rychle lze aktivum přeměnit na hotovost při hodnotě co možná nejlépe odpovídající té tržní, tedy bez nutnosti prodávat "pod cenou". Vyšší likvidita znamená snadnější obchodování.
Ne všechno, co má hodnotu, se povede rychle prodat. A když přijde čas na placení účtů, málokdo se spokojí s věncem buřtů, i když cena by klidně odpovídala. Lidé chtějí peníze, takže se nemusejí spokojit třeba ani s bytem někde na periferii, zato například akcie Applu klidně vezmou. Když má něco nízkou likviditu, je to jako prodávat v zimě plavky.
4. Index: Jde o statistický ukazatel, který měří vývoj hodnoty určité skupiny aktiv – může jít o akcie, dluhopisy, komodity nebo jiné finanční nástroje – na základě určité jasně stanovené metodiky. Slouží jako referenční měřítko pro sledování výkonnosti trhu nebo jeho části a bývá využívaný ke srovnávání úspěšnosti investičních strategií.
Je to jako fotbalová tabulka, jenom namísto týmů jsou v ní třeba firmy (když je to akciový index). Na první dobrou ukazuje, jak na tom ta která liga je. A funguje to i na reprezentační úrovni – ne každý stát se může pochlubit vlastním akciovým indexem, ale většina těch, co hrají aspoň okresní přebor, už nějaký má. A aby to nebylo tak jednoduché, každá firma v něm může mít jinou váhu. Když index roste, začíná období hojnosti. Když padá, je lepší vypnout televizi a věnovat se důležitějším věcem.
5. IPO: Initial public offering neboli primární nabídka akcií je proces, při kterém firma poprvé nabízí své akcie veřejnosti prostřednictvím burzy. Jde o způsob, jak získat kapitál od investorů a vstoupit na veřejný akciový trh.
Obvykle velké haló, spousta řečí o budoucnosti a plánů na papíře. Investoři se tlačí a předbíhají v první řadě, když je příběh firmy zajímavý. Někdy se to vyplatí a časem zjistíte, že jste za levno koupili další Amazon. Ale často to dopadne jako Windows Vista – všichni čekali revoluci, ale přišla frustrace a návrat ke starým jistotám. V letních tropických dnech taky není dobrý nápad skákat lomeňáka po hlavě do neznámého rybníka. Kdo ví, jak je hluboký, no ne?
6. Diverzifikace: Investiční strategie, která spočívá v rozložení kapitálu mezi různé typy aktiv, regiony i v čase, aby se snížilo riziko ztráty při poklesu hodnoty některé části portfolia.
Nesázej všechno na jednu kartu, případně nedávej všechna vejce do jednoho košíku, říká se. A většinou je to pravda. Je dobré, aby nějaká vejce vždycky zbyla, možná se z nich totiž časem něco vyklube.
7. ETF: Exchange traded fund neboli burzovně obchodovaný fond sleduje vývoj určitého indexu, sektoru nebo koše aktiv. Umožňuje investorům jednoduše diverzifikovat portfolio za pomoci jednoho nástroje.
Investiční koktejl složený z různých akcií, dluhopisů nebo jiných aktiv. Namísto sázky na jednoho koně kupujete celou stáj. Ideální pro ty, kdo nevědí, koho si vybrat, ale zkrátka se jim líbí dostihy. V zásadě jeden z prvků diverzifikace. Nedokonalé, ale lepší než být all-in v jednom "neprůstřelném" nápadu.
8. Dividenda: Podíl na zisku společnosti, který je vyplácen akcionářům. Obvykle jde o hotovostní platbu v pravidelných intervalech.
Žádná práce, žádné papírování – prostě jednou za čas na vašem účtu přistanou peníze. Je to skoro jako dostávat nájemné, ale bez starostí s tím, že nájemník zase zapomněl zaplatit, rozbil dveře a volá ve dvě ráno, že neteče voda.
Časem může jít i o velké peníze. Warren Buffett třeba vlastní přibližně 400 milionů akcií své oblíbené Coca-Coly. Díky tomu v roce 2024 dostal jen od ní v dividendách asi 776 milionů dolarů. Pro snění o pasivním příjmu jistě vzdálený cíl, ale směr je správný.
9. P/E (price-to-earnings ratio): Tento poměr vyjadřuje, kolik je investor ochoten zaplatit za jednu jednotku čistého zisku společnosti. Počítá se jako cena akcie k zisku na akcii.
Když je P/E vysoké, je to jako espresso s vysokohorskou přirážkou. O předražení se ale mluvit nedá, platí se i za výhled, čerstvý vzduch a pravou ovčí vlnu na křesle. Hodně lidem to stojí za nějaký ten příplatek. Když je P/E nízké, je to možná šance zažít něco výjimečného za málo peněz, ale také to může být past. P/E je dobré znát, na startu pak totiž člověk vypadá zkušenější, než ve skutečnosti je. Jenom na P/E ale není radno spoléhat. Kdyby bylo investování tak jednoduché, lidé by se nedělili na bohaté a ty ostatní.
10. Fundamentální analýza: Zkoumá vnitřní hodnotu daného aktiva, v případě akcie na základě finančních údajů firmy, odvětvových faktorů a makroekonomického prostředí. Cílem je určit, zda je cena přemrštěná, zhruba odpovídající stavu aktiva (takové ceně se říká férová), nebo "podstřelená".
Namísto věštění z kávové sedliny se investor promění v účetního s klotovými rukávy a kšiltem, který analyzuje čísla, která se na něj valí ze všech stran. Zkoumá tržby, zisky, dluhy, vedení, konkurenci – prostě všechno, co může mít vliv na další dění. Ještěže existuje výpočetní technika. Je to vlastně taková seznamka – hezkou fotkou na Instagramu to začíná, důležité pak ale je, jestli si objekt zájmu čistí zuby, má práci a nehledá jenom někoho, kdo mu pomůže s insolvencí.
