Nabízíš finanční bonbónek. A známe se vůbec?

Je to fakt klišé, ale jako dítěti mi rodiče říkali, že mám zdravit, děkovat a chovat se slušně. A taky jsem se dozvěděl, že si nemám nic brát od cizích lidí. Sladkosti a tak. Takhle nějak mě naši vybavili pro svět plný rizik. S léty jsem vzal trochu toho rozumu a určitě sem tam i nějaký ten bonbónek od cizích lidí, co si ho navíc nechali vrchovatě zaplatit. A nemyslím jen ty opravdové sladkosti a jiné neřesti, kdysi jsem nakoupil i pár drahých tržních bonbónků, protože mi to poradili experti v televizi nebo nějakém webu o investicích (ne, Investiční web tehdy ještě neexistoval).
Z některých těch slibovaných sladkostí se pak vyklubaly ostře hořké pendreky, od kterých to pěkně schytala moje peněženka. S rozvojem médií je přitom prodejců různých investičních a finančních rad a tipů násobně víc než před patnácti, dvaceti lety. Různí (f)influenceři s dobře střiženými plnovousy a nebezpečně krátkými kalhotami nad pestrobarevnými ponožkami zaplnili YouTube, Instagram i další platformy a podcastosféra je plná přesvědčivých hlasů i tváří těch, kteří už dávno vydělali své miliony a teď nemají nic jiného na srdci, než se s námi všemi podělit o to, jak to máme konečně udělat i my. Čest výjimkám, není jich naštěstí málo.
Podstata je přitom stejná, jakou měla na srdci moje máma, když mi radši kupovala čokolády sama, než abych si je bral od cizích pánů čekajících před školou. Nevíš, kdo ti ten bonbón nabízí, proč to dělá a co vlastně chce. Stejně tak ten upřímný úspěšný mluvka s tisíci sledujících nemá ani páru o tom, kdo jste, v jaké životní situaci se nacházíte, kolik peněz (ne)máte a co byste s nimi potřebovali dělat.
Investiční karamelky z TikToku
Jako dítě jsem měl celkem jednoduchá pravidla – dát vědět, kam jdu, kdy přijdu, přinejhorším aspoň zavolat (pěkně z budky, měl jsem na to vlastní kartu!). A nebrat si nic od cizích, samozřejmě, ideálně se ani s nikým cizím nebavit. Ten poslední bod se zdál až směšně jednoduchý a naštěstí to na mě jako rada (a varování) dost fungovalo. Šlo o princip – když někdo nabízí něco zadarmo, aniž by vás znal, měli byste si na něj dávat pozor. Ti, o kterých budu dál psát, to přitom dělají pořád stejně. Jen se ta dospělá verze bonbónů mívá podobu rychlého zisku. Příslibu rychlého zisku.
Namísto lízátek dostáváme investiční rady na sociálních sítích. Rady od lidí, které jsme v životě neviděli. Neznají naše příjmy a výdaje, cíle ani vztah k riziku. Slibují ale, že z tisícovky udělají aspoň patnáct stovek. Nebo rovnou dvojku, a pěkně rychle. Mělo by se nám v hlavě rozsvítit nebo aspoň bliknout – proč to ten člověk říká a co z toho má?
Co se skutečně prodává
Tihle lidé často neprodávají žádnou investici a nakonec ani radu. Prodávají naši pozornost a čas někomu jinému, koho v tom videu, příspěvku na sítích nebo podcastu vůbec nevidíme. Chtějí náš čas, protože ten má velkou hodnotu. A za ten čas, co je sledujeme, jim někdo jiný je ochotný zaplatit.
Když si pustíte video, ve kterém vám někdo zadarmo prozrazuje, že právě tahle akcie bude za měsíc stát třikrát tolik, chce jenom váš čas. Musíte se ptát: Je to fakt investice, která by mě měla zajímat? Nebo je to jenom návnada, háček, na který se chytím, aby se prodala reklama? Nebo mi chtějí prodat kurz, díky kterému to celé konečně správně pochopím? Není to divné, aby někdo, kdo ani neví, jak se jmenujete, měl tak jasnou představu, jak to máte dělat s penězi?
Imunita vůči šmejdům
Ne, nemusíte se zavřít do bunkru bez přístupu k internetu a ignorovat (finanční) svět. Je ale namístě zbystřit a alespoň se pokusit kriticky myslet. Kdo mi to říká? Co má za sebou? Zažil nějakou krizi, nebo prostě prodává, co mu přijde pod ruku, protože se zrovna trhy vezou na růstové vlně?
Barry Ritholtz je uznávaný investiční manažer. A věřím, že to není jen můj oblíbenec v rámci americké finanční blogosféry. Líbí se mi na něm i na dalších z jeho party v dresu Ritholtz Wealth Management, že se nebojí přiznat, jak málo toho vědí. Myšleno o budoucnosti.
"Byly doby, kdy jsem věřil spoustě manažerů velkých fondů. Radili, kdy je správný čas investovat do zlata, do realit, do konkrétních akcií a sektorů nebo třeba nového tokenu. Občas jsem díky jejich tipům vydělal, ale často také prodělal," přiznává Ritholtz. "Zkušenosti to byly drahé, koupil jsem si s nimi ale i důležité ponaučení: Rada, která není osobní, není rada. Je to nabídka. A na druhé straně nabídky pokaždé někdo je. Ten má přitom zájem přesně opačný, než jaký vám je předestírán jako ten váš."
Sladké? Dík, ale radši si zobnu něco vlastního
Máma dbala na to, abych měl vždycky svačinu z domova. A stejně tak bychom si ve světě investic měli brát k srdci jedině ty rady, které vycházejí z našich vlastních potřeb. Ne všechno, co vypadá jako čokoláda, je sladké. Někdy to dokonce vůbec není k jídlu. A ne všechno, co se tváří jako odborná rada, si zaslouží naši pozornost, natož důvěru.
Bonbón od cizího? Ne. Investiční tip od influencera, co neví, jestli máte děti, kolik dlužíte nebo jestli bydlíte ve vlastním? Taky ne. Doba se změnila, ale riziko, že to s vámi někdo nemyslí dobře, je tu pořád. Ať vám nabízí karamelku z okýnka auta, nebo výnos 70 % za rok, první otázka zní: Znám tě vůbec? A jestli ne, radši si prostě kousněte vlastní svačiny. A na finance si sestavte pořádný plán. Klidně s někým, kdo vám poradí, ale aspoň vás bude znát jménem.