Denní glosa: Faganovy děti vs. nacističtí kolaboranti
Německá miliardářská rodina Reimannových, jež vlastní potravinářský JAB Holding, se dostala do řečí kvůli spolupráci s nacisty. Nové kolo štvanice za penězi, které by šlo vytlouct z dědictví druhé světové války, pomohl rozjet deník Bild, chytly se ale i respektovanější média, třeba Forbes.
Čtyři z devíti žijících adoptivních dětí Alberta Reimanna mladšího vlastní jmění ve výši nejméně 3,7 miliardy dolarů. Tolik čítají jejich podíly v německé firmě JAB Holding, která vlastní velké potravinářské firmy slavných značek Panera Bread, Krispy Kreme, Douwe Egberts, Pret a Manger a dalších, již po Albertově smrti v roce 1984 zdědili (spolu s dalšími pěti sourozenci, které o třicet let později vyplatili).
Tito bohatí němečtí průmyslníci jsou, inu, zkrátka bohatí němečtí průmyslníci. Jsou vlivní, úctyhodní, vzdělaní a nenápadní. Nikoho kromě lidí zabývajících se průmyslově vyráběným jídlem by o nich nenapadlo psát.
A tak tomu také dlouho bylo. Konkrétně do 24. března letošního roku, kdy rodina oznámila, že dá z vlastní kapsy deset milionů eur na charitu. Oznámení implikuje, že jinak se sourozenci Reimannovi do dobročinnosti zrovna nehrnou. Držgrešle, chce se vám možná říci; když mohl starý pan Rockefeller dávat charitě desetinu z každé výplaty (a jak mu to svědčilo!), proč by nemohli i vlastníci JAB pustit chlup trochu velkoryseji, no ne?!
Kostlivec ve skříni rodinné i firemní
Spolu s tím Reimannovi oznámili, že jejich firma uznává, že v minulosti spolupracovala s nacistickým režimem, využívala nucené práce totálně nasazených a nezacházela s nimi nejlépe. A strhl se poprask. Lépe řečeno, strhl jej německý bulvární deník Bild, jenž vycítil, že potenciál druhé světové války coby parádní mašiny na peníze ještě nevyschl.
Bild víceméně napsal, co na sebe Reimannovi řekli sami, tedy že tehdejší majitel firmy Albert Reimann starší a jeho syn byli antisemité a spolupracovali s nacisty. Že firma od roku 1943 zaměstnávala 175 totálně nasazených lidí z Ruska a Francie a že jejich předák se choval jako hulvát. A že co je to za šlendrián.
Reimannovi nejspíše tušili, že se něco takového chystá. Vytasili se s historikem Paulem Erkerem z Mnichovské univerzity, kterého zaměstnávají od roku 2014 specificky za účelem zmapování povahy spolupráce firmy s nacisty. Prý bude hotov napřesrok a výsledky jeho bádání rodina zveřejní knižně. Proč by Reimannovi pět let drželi nad jeho prací pokličku, ale pak ji nadzvedli rok před dokončením, není jasné.
Jasné naopak je, že po Bildu se informací chytly další. Včetně amerického Forbesu. A tito sborově tvrdí, jací jsou němečtí průmyslníci cyničtí nacističtí kolaboranti (bez ohledu na to, že žádný z nich nebyl tou dobou naživu).
Drobty pro Faganovy děti
Duch amerického právníka-hochštaplera Eda Fagana, jenž v 90. letech pomohl založit proces ex post odškodňování obětí holokaustu (kritici tomu říkají holokaustový průmysl), ožil. Není divu. Firmy s vazbami (ideologickými, finančními či obojími) na nacistický režim od německého Bosche po francouzský Dassault se s Hitlerovým příchodem k moci nevypařily (ostatně ani s jeho smrtí), aby si udržely štít dostatečně čistý i podle současných aseptických měřítek.
Faganovi následovníci však nejspíše budou jen sbírat drobty. "S postupem času je stále obtížnější předkládat právní nároky," cituje Forbes oxfordského profesora přes byznys a etiku Karthika Ramannu. "Potenciálním žalobcům zbývá jen možnost morálního nátlaku, záplavu odškodnění bych neočekával."
