Glosa: Už budu hodný, říká šéf SoftBank

Masajoši Son, šéf skupiny SoftBank, si v noci na úterý nasypal v New Yorku před americkými investory popel na hlavu a řekl, že bude krotit svůj pověstný apetit na divoké sázky. Tedy možná a trochu, uvidíme.
Masajoši Son nemá zrovna nejlepší období. Japonského investora korejského původu (jinak zakladatele a většinového vlastníka SoftBank) dostal do provazů drahý trapas firmy WeWork. Son do ní nacpal celkem 11 miliard dolarů, z nichž byl přes polovinu nucen rovnou odepsat (u zbylé sumy si může ještě nějakou chvíli říkat, že to nedopadne stejně).
WeWork fungovala stejně jako mnoho dalších Sonových investic do technologických firem. Na začátku je nápad, k jehož realizaci potřebujete chytrý telefon, čímž projekt získává kouzelný přívlastek "technologický". Následuje štědrá investice od Sona. Jeho Vision Fund, hlavní kanál, jímž investice SoftBank do firem proudí, se na ně specializuje. Nejnižší částka, o jaké je Son ochoten se v tomto směru bavit, je 100 milionů dolarů.
Účelem takové obrovité investice není vypiplat nějaký technologický zázrak, nýbrž spolknout co největší podíl na trhu, který často teprve vzniká, a to i za cenu astronomických ztrát. Když to vyjde, má SoftBank vyděláno. Tak tomu bylo v případech Alibaby, Japan Telecom nebo amerického telekomunikačního operátora Sprint.
Nebo se může stát, že je projekt sice zajímavý, ale ekonomicky nefunkční, jako v případě taxislužby Uber. A konečně se může stát, že projekt je vznešeně znějící pitomost, což platí právě pro WeWork.
Pro ty, kteří příběh řečené firmy nesledovali: Jistý Adam Neumann s chotí vymysleli, že budou pronajímat dobře vybavené kancelářské prostory nikoli pouze po místnostech a měsících, nýbrž i po jednotlivých stolech a po hodinách. Zdatný markeťák Neumann Sona přesvědčil, že to bude obrovský hit.
Pokud vám to připadá jako pružná realitní firma, ne hudba technologické budoucnosti, máte pravdu. Sona tentokrát jeho obchodní intuice zklamala. Trvalo mu právě 11 miliard dolarů (plus neustále rostoucí výstřednost Neumannových nových požadavků), než na to přišel také.
A pak je tu Wag, aplikace, která vám najde člověka, který vám za úplatu vyvenčí psa. Nebo Zume Pizza, firma stojící na myšlence, že si objednáte pizzu, kterou vám upečou v dodávce směřující na vaši adresu, čímž vám ukrátí dvacet minut čekání. Trpké (očekávatelně) osudy posledně jmenovaných firem nestály SoftBank ani zdaleka tolik jako WeWork ve smyslu finančním, na prestiži Sonovu talentu odhalit podnikatelský potenciál ale zrovna nedodaly.
Mezitím cena akcií SoftBank mířila dolů. Z absolutních čísel to tolik nevyplývá jako ze srovnání tržní kapitalizace SoftBank s hodnotou jejích největších "zdravých" investic (Japan Telecom, Alibaba, Sprint). Ta čítá zhruba 210 miliard dolarů (čísla se mění každý den), ovšem akcie SoftBank se obchodují za cenu odpovídající necelé stovce miliard. Rozdíl mezi jedním a druhým číslem lze chápat jako vyjádření současné úrovně důvěry, již má trh v konání Masajošiho Sona: -110 miliard dolarů.
Bylo otázkou času, kdy se Sonovi investoři začnou ošívat a pokašlávat. Největším z nich je aktivistický americký fond Elliott Management, který začal na přelomu roku tlačit na zpětný odkup akcií v objemu 10-20 miliard dolarů a také na zprůhlednění účetnictví SoftBank.
Pročež Son provedl sebekritiku. "Slibuji, že budu opatrnější a budu lépe naslouchat," řekl podle zprávy New York Times na setkání s investory SoftBank v hotelu Lotte New York Palace. "Můj pohled na věci se nemění, ale moje jednání bude opatrnější."
Vtip je v tom, že samotná zpráva o tom, že Elliott drží v SoftBank téměř třímiliardový podíl (přes 2,5 %), poslala v únoru akcie Sonovy skupiny o sedm procent výše. Pověst agresivního aktivistického akcionáře sama o sobě zafungovala jako svého druhu záruka, že SoftBank bude vedena střízlivě. Jinými slovy, že Son neprovede další WeWork.
Elliott je v jistém smyslu placen právě za dohled nad managementy firem, v nichž se angažuje (ve formě vyšších cen akcií, jež jsou ostatní investoři ochotni akceptovat). Ale protože onen dohled je zvnějšku nesledovatelný, vzniká situace přesně kopírující vztah SoftBank s WeWork. Na jedné straně stojí investor hrající s kartami těsně u těla, na druhé vizionář se zálibou v riziku.
Elliott se rozhodl Sona podržet (pokud tedy doloží, co provedl s proinvestovanými zhruba 10 miliardami dolarů, jichž se Elliott nemůže dopočítat). Jeho investoři se jistě modlí, aby měl lepší odhad než Son s Neumannem.