Jak o koronaviru (ne)mluvit s dětmi
New York Times otiskly obsáhlý manuál pro rodiče, kteří se ocitnou s ratolestmi doma, ať už přímo v karanténě, nebo jen kvůli zavřené škole. Nabízejí pěkný nástin rozdílů mezi životem v Americe a v Česku, ale i toho, co máme s Američany společného.
Především se máme připravit na "výrazný zásah do běžného chodu našich životů", čteme. Je dobře, že nám taková informace není upřena, protože jinak bychom si mohli myslet, že kdo je zvyklý každé ráno jet do práce a najednou nejen nemusí, ale ani nesmí, si nevšimne, že je něco jinak.
Zákeřný virus zběsile řádí po celých Spojených státech. Dokladem budiž statistika – nakaženo bylo k americké úterní půlnoci na tisíc lidí, z čehož 31 za nákazu zaplatilo životem. V USA zemře každý den průměrně 7 450 lidí. Protože první americký pacient s COVID-19 zemřel na konci února, je zjevné, že virus zvedl tamní úmrtnost o zhruba tři desetiny promile. To nezní jako mnoho, dokud mezi oběťmi není vaše babička.
Pro srovnání, podle odhadů amerického Střediska pro prevenci chorob (CDC) v témže období onemocněly v USA chřipkou zhruba čtyři miliony lidí, z nichž zhruba 3 600 zemřelo, tak jako každý rok. Jinými slovy, koronavirus je zhruba třicetkrát účinnější zabiják než běžná chřipka, takže možnost, že z tohoto světa sejdete právě jeho vinou, je statisticky stále řádově nižší, než že na vás po cestě do práce spadne velbloud.
Za účelem ještě lepší informovanosti mluvili reportéři NYT s jedním pediatrem, dvěma psychology, se specialistou na dětské infekční nemoci a odborníkem na bezpečnost vůbec (tedy lidmi, kteří, přijde-li na domnělé či skutečné nebezpečí, raději chybují na straně přílišné než nedostačující úzkostlivosti).
Co tedy s dětmi? Nejprve máte zjistit, co už vědí. Na jednu stranu by bylo logické, že coby rodič máte tak trochu přehled o tom, co vaše dítko (ne)ví o věci, která mu způsobila uprostřed školního roku nečekané prázdniny. Na druhé straně, pokud se se svými dětmi nebavíte, protože vy i ony máte iPhone a Facebook, nejspíše není na škodu se zeptat (ačkoli v takovém případě je koronavirus ten poslední z vašich problémů, ptáte-li se).
Psycholožka Abigail Gewirtzová z University of Minnesota v NYT radí zjistit, zda vaše ratolest bere koronavirus jako "něco jako chřipku", nebo jestli se probouzí zpocená strachy a svítí baterkou pod postel v obavě, že tam spatří zubatou. Pokud je děcku méně než šest a nikdy o viru neslyšelo, nemá cenu mu o něm zvlášť říkat, aby se zbytečně nebálo (jestli si teď říkáte, že čtenářstvo New York Times je zřejmě tvořeno kromaňonci, počkejte si na další). Paní Gewirtzová také již na to téma připravuje knihu s názvem Když je svět strašidelný: Základní konverzace pro úzkostné rodiče a ustarané děti. Nedivte se, bavíme se o zemi, kde je na plechovku s oříšky potřeba napsat "pozor, obsahuje ořechy", jinak hrozí stamilionový soudní malér.
Dětská psycholožka Dunya Poltoraková má jiný cenný postřeh. "Dejte si pozor, ať před dětmi nepanikaříte," citují ji NYT. "Vaše chování má potenciál pořádně zamíchat v kotli naplněném úzkostí." Snažte se proto svůj strach ovládnout dříve, než mluvíte s dětmi. "Promluvte si s kamarády, partnerem nebo terapeutem," doporučuje Poltoraková.
"Nechceme, aby si děti myslely, že svět je hrůzyplný," doplňuje radu na dálku Gewirtzová. "Mohlo by se stát, že by se uzavřely a přestaly být zvědavé." Člověk by si až pomyslel, že nutnou součástí kvalifikace stran práce s dětmi je zapomenout, jaké to bylo být dítětem.
A tak to jde dále. Když se vaše dítě bojí, uklidněte ho, radí experti. Nepodceňujte však strach svého dítěte a nevysmívejte se mu, zní jejich tip. Když dítě neví, co je takový virus zač, řekněte mu to tak, aby to pochopilo. Pětiletý špunt rozumí věcem na jiné úrovni než patnáctiletý výrostek, upozorňují na věc, která by jinak stěží koho napadla.
"Tato nemoc je jiná než chřipka, protože je nová, ale chytří lidé na celém světě se snaží zařídit to tak, aby se nerozšířila, a léčí ty lidi, kteří již onemocněli," sdělila Timesům dětská lékařka z Chicaga Nia Heard-Garrisová. To je samozřejmě dvojsečná zbraň – když se za týden či dva zjistí, že snaha oněch chytrých lidí zabránit rozšíření viru totálně selhala, může to u dětí vyvolat nedůvěru v chytré lidi, pokud na ně někdy narazí (což není, jak začínáte tušit, nijak jisté).
Také máte dětem říkat, aby si myly ruce a nešťouraly se v nose (co jste jim říkali dosud, nabízí se otázka). Mají si mýt ruce nejméně dvacet vteřin. Jakýsi masový zločinec vymyslel, že mají při tom úkonu zpívat dvakrát za sebou Happy Birthday, což má tak akorát vyjít na řečenou dobu. Představte si školku, kde všechny děti zpívají, simultánně a prakticky nepřetržitě, Happy Birthday ve všech tóninách a tempech lidstvu známých. Snadno vás napadne, že rozšíření koronaviru do každé domácnosti na světě je menší zlo, případně to vysvětluje bystré zavírání výchovných zařízení napříč světem.
Vlhčené ubrousky jsou horší než mytí rukou, odhalila čtenářům největších amerických novin newyorská pediatrička Rebecca Pellett Madanová. Rozumějte, pokud to jde, je dobře, když si dítě umyje ruce po jídle, před jídlem, když jde na toaletu, když ji opouští, když pomyslí na něco nečistého, když jde ven a když přijde zvenku, když je příliš dlouho v místnosti a když se naopak rychle pohybuje mezi různými místnostmi.
Kdo někdy měl dítě, ví, že těch příležitostí je asi sedm set denně. Vynásobte to dvaceti vteřinami a zjistíte, že Happy Birthday už vás nikdy neopustí. Zato historie nabízí dobrý příklad k zamyšlení – Adolf Hitler by se koronaviru bát nemusel. Doufejte však, že touha po strašlivě čistých rukou se u vašeho dítka nespojí s touhou po čistotě rasové.
No a když to nejde, alespoň je tu ten nešťastný vlhčený ubrousek. Zda i v případě ubrousku platí přikázání o Happy Birthday, experti neuvedli. Zato vědí, že pro malé děti nemají vlhčené ubrousky žádný smysl, poněvadž přípravek musí zaschnout, aby viry pozabíjel. Zaschnutí přitom trvá déle, než jak dlouho dítě vydrží nesáhnout na hračku, psa, sousedovic mladší sestru, ovladač od televize a podobně.
Když to shrnete, dostanete pozoruhodně známý obrázek. Co jste děti nenaučili sami příkladem již dávno, v době krize nedoženete. Jestli vaše dítě kupříkladu nemá základní hygienické návyky, nejspíše je teď nepochytí jen kvůli tomu, že mu to najednou začnete zvýšeným hlasem opakovat (zejména na veřejnosti, aby kolemjdoucí viděli, jak jste uvědomělí). Koronavirus nepřináší mnoho nového, jen šrouby moci se utahují. A vlastně ani to není novinka.
