Jak Elon Musk svým ukrajinským fantazírováním klepe na dveře kriminálu

Rozhlédněte se po místnosti, v níž čtete tyto odstavce. Položte sami sobě v duchu otázku, zda v ní vidíte někoho, kdo je ochoten tvrdit, že Elon Musk není geniální inženýr. Pokud nejste zrovna v Bohnicích (nebo na zasedání představenstva Twitteru, což je v tomto kontextu podobné), nemělo by takových lidí být mnoho. Chlapík, který dokázal a) zařídit, aby banky posílaly peníze rychle; b) vypouštět rakety do kosmu levněji než kdo jiný; c) odstartovat globální horečku okolo elektromobilů; d) vymyslet, jak se dostanete z Los Angeles do San Franciska za půl hodiny; e) leccos dalšího, co se sem nevejde, protože kyberprostor není nafukovací, toho určitě neumí málo.

Pokud je tedy Musk - teoreticky vzato - nejbohatším mužem světa, má to dobrý důvod. Dokázal přesvědčit spoustu lidí, že je geniální. Mnoho takových lidí svěřuje jeho firmám peníze; buď proto, že Muskovi osobně či jeho myšlenkám fandí, nebo alespoň proto, že čekají slušnou návratnost své investice. Míra této důvěry je neobvyklá. Poměr tržní ceny akcií vůči ročnímu čistému výdělku na jednu akcii se u Volkswagenu, Fordu a General Motors pohybuje mezi 4,5 a 6,6. U Toyoty je poměr lehce přes 8. Tesla se pohybuje nad 70 (a to cena jejích akcií za rok spadla zhruba na polovinu).
Zásadním faktorem, který odlišuje Teslu od konkurence, je právě Musk a důvěra investorů – racionální či nikoli – v jeho genialitu. Většina ostatních faktorů, jako je třeba objem výroby, hraje v tomto srovnání spíše proti Tesle.

zdroj: Google Finance

Hmotná neveřejná informace

Až sem by nic nemělo být kontroverzní. Ne každému se takový stav líbí. Jedna z pastí, kterou Muskovi tento svět - plný lidí technicky méně zdatných, než je on sám - připravil, se jmenuje Komise pro cenné papíry a burzy (SEC). Ne náhodou je jejich vztah, řekněme, napjatý. Pravidla, jimiž se kvůli SEC musí řídit zdroj Muskova bohatství, jsou sestrojena tak, aby zabránila kdejakému nešvaru.

Ale tady to přestává být úplně jasné. Jedno z klíčových pravidel, na jejichž dodržování SEC dohlíží, ukládá (velice zhruba řečeno) členům vedení firem obchodovaných na burze nezatajovat před investorskou veřejností důležité skutečnosti, které se těchto firem týkají. Jde o "hmotné neveřejné informace", přičemž informace jsou hmotné, pokud "existuje značná pravděpodobnost, že by je rozumný akcionář považoval za důležité" při rozhodování o investici. Aby byl splněn požadavek významnosti, musí existovat značná pravděpodobnost, že skutečnost "by byla rozumným investorem považována za skutečnost, která významně mění 'celkový mix' dostupných informací". Informace jsou neveřejné, pokud nebyly šířeny způsobem, který je firma zpřístupňuje investorům obecně, říká pravidlo SEC o selektivním zveřejňování informací a insider tradingu.

To je suchá litera, která dobře funguje u "normálních" firem. V případě Tesly? Inu, posuďte sami.

Ukrajinská anabáze

Na přelomu února a března si Musk vysloužil (povětšinou) potlesk, když poskytl Ukrajině tisíce satelitních přijímačů internetu Starlink. Ty samozřejmě nevyrábí Tesla, nýbrž jiná Muskova společnost SpaceX, ale to je jedno. V současné době je na Ukrajině 20 tisíc přijímačů, jejichž provoz dosud platila SpaceX.

Třetího října Musk zveřejnil na Twitteru anketu o svém "návrhu" na ukončení rusko-ukrajinské války. Ten spočíval v podstatě v tom, že Ukrajinci přistoupí na ruský diktát, omluví se Moskvě a Volodymyr Zelenskyj bude Vladimiru Putinovi každý pátek leštit nehty (možná to nebylo takhle doslova, ale zhruba v tomto duchu se jeho návrh nesl). Prezident Zelenskyj a jeho lidé návrh odmítli a namísto toho Muska zdvořile pozvali, ať se přijede podívat, jak to v jejich zemi vypadá.

O pár dnů později řekl Musk, že už se mu nechce Starlink platit, když jsou k němu Ukrajinci nedostatečně uctiví (účet do konce roku čítá 120 milionů dolarů). A ať si to prý platí Pentagon, když je tak chytrý.

A nakonec, na konci minulého týdne, se Musk nechal slyšet, že "inu což, tak to budeme platit dál". O případné intervenci ze strany Ukrajiny, Pentagonu nebo kteréhokoli jiného aktéra konfliktu, která by Muska snad přiměla změnit názor, nevíme nic.

Představme si, že Elon Musk někde po cestě z vyhlášení posledních výsledků Tesly na raketodrom SpaceX, případně ze soudní síně ve sporu s Twitterem domů, kde ho čeká syn X Æ A-Xii (původně se jenoval X Æ A-12, ale pak rodiče usoudili, že je to blbost, a změnili mu jméno na X Æ A-Xii), pomátl na rozumu. Že mu narostla vlečka, nebo se proměnil v Davida Bowieho v embryonálním stadiu, nebo si doma chladí na absolutní nulu místnost, v níž pak přednáší muskismus. Nebylo by to poprvé, kdy by nestandardně vysoká schopnost jedné výseče lidské mysli byla vykoupena jejím nestandardním fungováním jako celku.

Ale je to možná poprvé, kdy je to všechno předmětem burzovního obchodování. A to je problém. Byla řeč o tom, že víra v Muskovu genialitu je podstatným faktorem při rozhodování veřejnosti o investování do akcií Tesly. Pokud je tomu tak, pak jeho schopnost této geniality využívat je pro investory nesporně hmotnou informací a byla by "rozumným investorem považována za skutečnost, která významně mění 'celkový mix' dostupných informací". A pokud Musk tají, že o tuto schopnost přišel, může za to teoreticky jít před soud. A za tohle už se dá sedět.

Pokud se tedy Musk pomátl, znamená to dramatické snížení takové schopnosti? Vzhledem k tomu, že prodej drahých elektroaut vyžaduje z definice nejen schopnost vyjít s fyzikálními vlastnostmi materiálů (kde Musk exceluje), nýbrž i jistou dávku schopnosti jednání s lidmi (což jeho silnou stránkou není), bylo by všechno OK, kdyby byl Musk třeba šéfkonstruktérem. Ale protože je generálním ředitelem, je možné, že šílenství pro jeho práci představuje jistý handicap (ačkoli ani to není jisté; podívejte se sami na šéfa svého šéfa).

Jsi cvok? Nahlas to!

Je-li tomu tak, pak by měl Musk investorům řádně hlásit každou změnu intenzity svého šílenství. Což, když se nad tím zamyslíte, možná svým posledním vystupováním ohledně Ukrajiny právě zamýšlel.

To není docela legrace. SEC kdysi uložila představenstvu Tesly, aby nedovolilo Muskovi používat Twitter. Musk si z toho veřejně dělal šoufky tak dlouho, až SEC raději na své vlastní nařízení milosrdně zapomněla.

Kromě toho může Musk samozřejmě využít obranného argumentu, že sice informace o jeho šílenství je hmotná, ale není neveřejná. Pak se celá diskuze může zvrtnout v dokazování toho, kdy přesně jeho šílenství propuklo a v jakém časovém horizontu je firma povinna o šílenství svého šéfa a největšího akcionáře informovat. Existuje obava, že by taková diskuze neskončila pro SEC o nic lépe než zákaz tweetování.

A nakonec je tu úniková cesta takřka absolutní platnosti. Pokud by úřady uznaly Muska natolik šíleným, že by zpráva o jeho stavu byla "rozumným investorem považována za skutečnost, která významně mění 'celkový mix' dostupných informací", jistě by to z definice otevíralo cestu také k obraně nepříčetností.

Jiná věc je, že by Muskovi věrní mohli případné důkazy o jeho šílenství zkrátka ignorovat (z vývoje ceny akcií Tesly to není úplně jasné). Pak by to muselo znamenat, že můžete být nepříčetní natolik, že neodpovídáte za své činy, a zároveň vám to neznemožňuje vést multimiliardovou firmu. Vítejte v končícím roce 2022.