Válečné konflikty? Pro trhy jenom další číslo v tabulce

Jeden den hrozí, že se zablokuje Hormuzský průliv, kudy do světa proudí pětina ropy. Ceny vystřelí o deset procent výše a všude znějí a blikají výrazy jako krize, válka, katastrofa, eskalace nebo rizika. A než zaschne většinou už jen pomyslný inkoust na pomyslné stránce finančního deníku, ropa je zase o deset procent levnější. Stačí maličkost, a to když někdo větší na někoho menšího pošle dost silné rakety na to, aby si ten menší dobře rozmyslel, jestli bude něco blokovat. A všechno je v pořádku, jde se nakupovat.

Je to zvláštní druh kolektivní schizofrenie. Jeden den propadáme panice, druhý den se tváříme, jako by nic. Vždyť se přece skoro nic nezměnilo, to jenom trh přepočítal pár pravděpodobností. Jde sice pořád o stejné tankery, stejná rizika, stejné cíle a ostatně i ty samé rakety. Ale co bylo, bylo, uvidíme zítra.

Vlastně je to neuvěřitelně efektivní. Člověk by si mohl myslet, že investoři, analytici i všechny ty algoritmické systémy, tedy všichni, kdo tahají za nitky toků kapitálu, budou alespoň chvíli vážně hodnotit riziko toho, do jakého chaosu se svět vlivem různých (geo)politických faktorů vlastně může propadnout. Ale zdá se, že se jen přepočítá, o kolik klesne HDP v tom kterém regionu, o kolik se zvýší náklady na přepravu toho či onoho a jestli ten modelový očekávaný pokles zisku v příštím kvartálu vysvětluje změnu doporučení pro ten který akciový titul. Zjednodušuji záměrně.

Nad hlavami létají strategické bombardéry, pod nohama hoří různé prozatím regionální konflikty, ale akciové indexy dále rostou. Centrální banky přece drží kurz, inflace je pod kontrolou a zisky firem rostou. Tu známou "stěnu obav" nakonec přelezeme. Pro trh jsou rizika vlastně jen proměnné v modelu. Ten přitom nemá kolonku pro něco, co bychom označili jako globální zoufalství, lidské utrpení nebo úzkost. To dividendový výplatní poměr, forwardové P/E nebo CAGR růst tržeb, těch se tam vejde.

Zvláštní magie. Čím větší je riziko, tím rychleji trh hledá, jak ho nacpat do excelové tabulky. Nedá se říct, že by to ignoroval. Ne, trh to riziko vstřebá, diskontuje, přepočítá, normalizuje a ocení. Zkrátka zařadí do rovnice. A jede se dál. Když se nakonec ukáže, že tentokrát válka naštěstí nebude totální, trh si oddechne. Vyloží si nohy na stůl a jde obchodovat. Nakupovat, vypadá to, že to zase projde!

V jistém smyslu je to až heroická forma denialismu: Ano, svět je v krizi, ale přece si kvůli tomu nezkazíme čtvrtletní výsledky. Protože co kdyby nakonec k apokalypse přece jen nedošlo? Nechcete být přece těmi, kdo zbytečně drželi hotovost, zatímco akciový index vylétl o deset procent nahoru, no ne?!

A tak prožíváme pokračující zázrak, nebo spíše paradox moderního kapitalismu. Čím větší je nejistota, tím agresivnější jsou spekulace na její uklidnění. Někde pod tím vším strachem je víra, že to celý systém nějak zvládne. A dokud běží systém, běží i trhy. A s nimi bonusy, a nejen pro profíky. To ostatní jako kdyby byly kulisy.