Umělá inteligence vs. krumpáč: Co je lepší?

Zhruba před čtvrtstoletím, když slovo internet bylo ještě zářivě nové, psal Karel Steigerwald do Lidových novin, že i Rusové tento internet mají; prý je k vidění v Charkově, měří devatenáct kilometrů a používají ho k dopravě limonád. Nebyla to tak docela pravda, v Charkově tehdy limonády nebyly, ale na tom nesejde. To jen tak na okraj.

International Data Corporation naopak loni předpověděla, že v roce 2021 utratí firmy po celém světě za systémy umělé inteligence (artificial intelligence, AI) 52,2 miliardy dolarů. Je to úctyhodný vzestup z loňských 19,1 miliardy. Ukazuje to, řekli byste možná, že:

• AI začíná plnit úkoly, o nichž se lidem ani nesnilo, jak si myslí optimisté jako Ray Kurzweil,
• se blíží chvíle, kdy si na nás AI začne nepěkně vyskakovat, jak si myslí Elon Musk.

Předimenzováno

Ve skutečnosti to znamená, že "hodně společností používá tyto technologie tam, kde je AI software zbytečný", jak to nedávno zdvořile vyjádřil článek na webu americké televize CNBC.

"Řekl bych, že ve většině případů, kde se AI používá, není zapotřebí," cituje server Drewa Pereze, šéfa firmy Adatos, která sleduje družicové fotografie zemědělské půdy. Pomocí AI vyhodnocuje počet stromů, stav půdy a zdraví vegetace. "Když to sečtete a podtrhnete, tak se vám ta investice musí nějak vrátit."

Návratnost však často schází. "Máme problém monetizovat, slýchám často," řekl na ono téma témuž serveru Steve Leonard, jenž vede singapurský inkubátor startupů SGInnovate. "Podle mě je to tak, že pokud se vám nevede AI monetizovat, neměli jste tak palčivý problém, abyste jej museli řešit pomocí AI."

Technologický snobismus

To je zábavný závěr. Znamená to, že firmy si v okouzlení technologickými možnostmi, jakémsi poryvu technosnobismu, chcete-li, naporoučely uměle inteligentní hejblátka, ačkoli by jim stačila hejblátka, jež obvykle zmiňujeme v souvislosti s inteligencí přirozenou, například soudnost. (Podobně se to má s blockchainem. Firmy se najednou honosí tím, že mají touto technologií obstarány věci, na něž by stejně dobře stačila excelová tabulka, případně kus papíru.)

Když budete pracovat v ústředí mezinárodní firmy XY a přinesete si na vrátnici krumpáč, někdo si toho všimne a zeptá se vás, co blbnete.

"Co to je?"

"Krumpáč, přece."

"A k čemu to máte?"

"Ehhh..."

"Tak si ho nechte tady, vezmete si ho, až odsud půjdete."

Mít krumpáč v kanceláři, pravda, nikomu nevadí a firmu to nestojí ani korunu. Střízlivý smysl pro povinnost však recepčnímu napoví, že mít krumpáč v kanceláři zároveň není k ničemu dobré, a že tedy bude lepší takovou věc nedělat. Těžko zdůvodníte, že krumpáčem ženete cenu firmy výše, abyste řádně zmnožili hodnotu v rukou akcionářů.

Charkovská šance

Zato když přijdete s nápadem utratit desítky milionů korun či dolarů za AI řešení, recepční vás nevezme za límec a neřekne "nechte si to na vrátnici". Neučiní to, ačkoli by tím akcionářům prokázal službu mnohdy podstatně cennější než zamezením gambitu s krumpáčem.

To proto, že z výrazů AI, blockchain a dalších ještě neopadal pel líbezné novinky s ambicí vykazovat univerzální účinnost v našem jinak nerovném boji se strázněmi života. Ledaže, počkejte, v Charkově už limonády prý jsou, co kdyby se jim šikla troška AI?