Martin Viliš (Erste Corporate Banking): Trh akvizičního financování se začíná přehřívat

Stejně jako před deseti lety i dnes ceny firem na prodej stoupají. Stejně jako tehdy i nyní banky agresivně financují kupující levnými akvizičními úvěry s rozvolněnými úvěrovými podmínkami. Rozdíl ale najdeme – v roce 2009 přišla finanční krize a opadl zájem o akvizice. Banky přestaly nákupy financovat, případně je financovaly v omezené míře. Teprve v letech 2012 a 2013 se podle Martina Viliše trh začal vracet do normálu.

Jak vnímáte současnou situaci na trhu financování akvizic?

V posledních letech se trh s akvizičním financováním začíná zahřívat, možná i přehřívat. Na tuzemském trhu se ročně zrealizují desítky až stovky prodejů firem, které banky ve velké většině ochotně financují. Za určitých podmínek poskytnou akviziční úvěr i na 100 % ceny transakce, což je sice velice výjimečné, ale i tak to ukazuje, jak agresivně jsou nyní nastaveny hranice úvěrování. Na trhu je patrný příklon k bulletovým strukturám (bullet je jednorázová splátka úvěru na konci jeho splatnosti – pozn. red.), k rozvolněným kovenantům a klesající porci vlastních zdrojů vkládaných do transakce na straně kupujících. Z pohledu banky to ne vždy musí být zrovna optimální koktejl, pokud jde o riziko.

Co musí splňovat firma na prodej, abyste její nákup podpořili akvizičním úvěrem?

Musí vykazovat historicky stabilní a dlouhodobě udržitelné provozní cash flow. Z něj musí pokrýt náklady na provoz, investice a daně a musejí jí zbývat peníze na splácení úvěru. Na druhé straně by měla mít i silnou bilanci, která bez větších obtíží unese poptávaný akviziční úvěr. Hodnotí se i úspěšnost obchodního modelu firmy, její tržní pozice, dodavatelsko-odběratelské vztahy, odvětví, v němž působí, a třeba i logistika, která je například u některých firem z takzvané nové ekonomiky klíčová.

"Kupovaný podíl je dlouhodobé aktivum, které by mělo být financováno dlouhodobými zdroji, jako jsou vlastní kapitál a akviziční úvěr. Ve chvíli, kdy kupující potvrdí zájem o koupi dané firmy a sjednání akvizičního úvěru, řešíme s ním strukturu úvěru a sladění jeho podmínek s dalšími dokumenty v rámci transakce, jako je například kupní smlouva," říká Martin Viliš z České spořitelny.

Co dalšího hodnotíte?

Důležité je i to, zda management firmy dokáže být nezávislý na vlastníkovi, případně jaká bude nová role vlastníka po transakci, pokud chce nějakým způsobem u společnosti setrvat. Pokud spolu s prodejem firmy majitel končí, nabízí se otázka, jak bude firma pod novým vedením fungovat. U finančních investorů, kteří plánují kupovanou společnost v budoucnu prodat, dále zjišťujeme třeba i možnosti a reálnost jimi sdělených očekávání ohledně budoucího opětovného prodeje firmy. Je toho hodně, a i proto je vždy snazší, když se prodává firma, která je naším dlouhodobým klientem. Jsme pak mnohem snáze schopni porozumět uvedeným oblastem.

Splatnosti se prodlužují

Jaká bývá splatnost u akvizičních úvěrů?

Zlatý standard je pět, šest let. Dnes je to ale spíše sedm, někdy až osm let, protože splatnosti se prodlužují. Splatnost úvěru by neměla výrazně překračovat dobu, na niž jsme schopni alespoň částečně posoudit reálnou budoucnost firmy. To je v případě, že se jedná třeba o výrobní firmu v prosperujícím odvětví, zhruba těch pět let. V rizikovějších odvětvích to může být jinak, řada firem plánuje třeba jen na 1-2 roky. Těm je poměrně složité poskytovat dlouhodobé akviziční úvěry.

Kolik vlastně stojí akviziční úvěr?

Akviziční úvěr již z podstaty bývá výrazně dražší než běžné provozní nebo investiční úvěry. Marže je cenou za riziko, které je v případě akvizičních úvěrů z pohledu banky výrazně vyšší, protože se jedná o dodatečný úvěr poskytovaný nad rámec běžného korporátního financování. Akviziční úvěr je dodatečnou finanční zátěží pro společnost. Sjednání akvizičního úvěru je navíc náročnější z hlediska nalezení jeho správné struktury, než tomu je například u provozního úvěru. I tak jsou ale náklady na akviziční úvěr podle mě nízké, osobně si dokonce myslím, že v mnoha případech cena úvěrů neodráží riziko, které banka nese.

Je akviziční úvěr jediným způsobem, jak financovat nákup firmy?

Firma samozřejmě může použít na nákup firmy peníze z provozního nebo investičního úvěru. Prvním problémem je ovšem to, že většina společností již nějaký provozní nebo investiční úvěr čerpá a nemusí mít volné linky. A pokud navíc využijete peníze z provozního úvěru na nákup firmy, porušujete tím podmínky úvěru, a navíc podstupujete riziko, že v případě, že se něco stane a banka smlouvu ukončí, budete ho muset splatit celý najednou, a to třeba i ve velice krátké době. Kupovaný podíl je dlouhodobé aktivum, které by mělo být financováno dlouhodobými zdroji, kterými jsou vlastní kapitál a akviziční úvěr.

Od 50 do 300 milionů korun

Jak vstupuje jednání o akvizičním úvěru do jednání o prodeji firmy?

Nabídka konkrétního akvizičního úvěru může být pevnou součástí balíčku informací k prodeji firmy (spolu s informačním memorandem a finančním plánem). Jednání o úvěru je součástí nákupu společnosti od samého začátku. Ve chvíli, kdy kupující potvrdí zájem o koupi dané entity a sjednání akvizičního úvěru, řešíme s ním strukturu akvizičního úvěru a sladění jeho podmínek s dalšími dokumenty v rámci transakce, jako je například kupní smlouva. Výhodou může být to, že si kupující vezme akviziční úvěr od banky, kterou používá i kupovaná firma.

Není to omezující?

Jak se to vezme. Často se stává, že financujeme akvizici klienta, i když nejsme bankou prodávané firmy. Je to spíše o lidech, jejich zkušenostech a spokojenosti klientů s jednotlivými bankami. Akviziční financování je o komplexním servisu pro velké, malé i střední podniky a ten jsme schopni poskytnout. Navíc jsme předvídatelní a konzistentní, což oceňují hlavně investoři, kteří s námi spolupracují opakovaně. Máme zkušený a profesionální osmičlenný tým, který patří k největším na trhu akvizičního financování, a jsme u všech významných transakcí na trhu. Značnou výhodu nabízíme i kupujícím, protože jsme schopni jim nabídnout řešení takzvaně z jedné ruky. Jde o situaci, kdy jedna banka stojí na straně kupujícího v roli M&A poradce a zároveň mu financuje transakci akvizičním úvěrem. Vše je pak rychlejší a efektivnější.

Na jak velkých transakcích pracujete?

Početně nyní trhem hýbe prodej malých a středních firem, takže většina aktuálních transakcí se pohybuje mezi 50 a 300 miliony korun. Pracujeme ale i na několika velkých transakcích v řádu miliard korun. Máme bohaté zkušenosti s financováním nákupů největších firem, které se kdy realizovaly na tuzemském trhu.

Je při akvizičním financování podstatný rozdíl v tom, zda jde o velkou, či menší firmu?

U velkých transakcí je to více o velkých penězích, standardizovaných procesech, velkém rozsahu dokumentů, se kterými je nutné pracovat a zapojení poradců na všech stranách. Pokud jde ale o rozsah práce z pohledu financující banky, tak je to ve spoustě ohledů srovnatelné. Proto některé banky trh menších transakcí historicky spíše opomíjely. V rámci Erste Corporate Banking máme strategii podpory primárně SME segmentu a proto se věnujeme plnohodnotně i menším transakcím, kde je to hodně o servisu a poradenství a snaze provést klienta úspěšně transakcí, kterou většinou realizuje jednou za život.

Více informací o prodeji a nákupu firem najdete na www.investicniweb.cz/akvizice

---

Martin Viliš je bankovní profesionál s více než 17 lety zkušeností. V České spořitelně působí od roku 2007. Začínal na pozici vedoucího týmu v segmentu velkých korporací a od roku 2011 je ředitelem útvaru Akviziční financování. Před nástupem do České spořitelny pracoval na odborných a manažerských pozicích v rámci bankovnictví a finančních služeb v HVB Bank, Živnostenské bance, Commerzbank nebo AMCICO AIG Life. Během kariéry se podílel na aranžování a strukturování řady akvizičních a jiných strukturovaných transakcí. Je absolventem Vysoké školy ekonomické a vedle češtiny hovoří také anglicky a německy.

---