Pohled na trhy aneb Jen se tak ptám
|

Pohled na trhy aneb Jen se tak ptám

Snad nejtěžší, ale zároveň jedna z nejdůležitějších odpovědí, kterou musí každý investor poznat a někdy použít, je jednoduché "nevím". V současnosti je na trzích mnoho otázek, na které lze právě takto jednoduše odpovědět. Několik z nich si klademe v tomto článku.

Chyby v investování Světové akcie Diverzifikace investic Hodnotové investování Ocenění Ponaučení pro investory Investování

1. Kam směřuje akciový trh?

Tak jako je odpověď  "nevím" důležitá, je otázka "kam míří akcie" častá a zároveň nesmyslná. Predikce směřování akciového trhu jsou tipováním s teoretickou pravděpodobností úspěchu 50 %. Nemá smysl řešit krátkodobou výkonnost, je potřeba se soustředit na riziko, a to ze dvou úhlů pohledu.

Prvním je možnost podstoupit určité riziko vzhledem k investičnímu horizontu a finančním možnostem investora, které vyplývají i z toho, zda má pravidelný příjem a podobně. Druhým je velikost rizika, které je investor schopen podstoupit. Není to o délce investičního horizontu, ale o tom, zda je investor schopen v klidu přečkat propady na trhu.

2. Začala velká rotace?

Ani na tuto otázku nikdo nezná odpověď. Na konci 90. let se růstovým akciím, zejména technologiím, velice dařilo, zatímco hodnotové akcie na tom byly poměrně špatně. Po prasknutí technologické bubliny klesl index růstových titulů Russell 3000 Growth o 55,1 %, ale hodnotový Russell 3000 Value pouze o 12,4 %.

Lze něco podobného očekávat i v blízké budoucnosti? Jinak řečeno, mohou hodnotové akcie opět zazářit? A může se něco podobného stát na rozvíjejících se trzích? Nevíme. Ale jako příklad může sloužit letošní říjen, kdy americké růstové akcie klesly o 9,2 %, zatímco ty hodnotové o 5,5 %. Rozvinuté trhy ztratily 8 % a ty rozvíjející 8,7 %.

Zda budou podobné rozdíly ve výkonnosti i v budoucnu, není jisté. Lékem na nejistotu je široká diverzifikace, která odstraní problém jednosměrného zaměření portfolia pouze na růstové tituly, na akcie z jedné země či regionu, případně odvětví.

3. Jsou hodnotové tituly a akcie mimo USA levné?

"Růstové ani hodnotové akcie v USA rozhodně nejsou levné. Ale hodnotové tituly jsou oproti těm růstovým atraktivní," říká William Bernstein, autor knihy The Four Pillars of Investing. Hodnotové akcie jsou podle něj relativně zajímavě oceněny. Když přijde jejich chvíle, zisky přijdou rychle. Ti, kteří je nebudou mít v portfoliu, mohou o značnou část zisků přijít.

Akcie na rozvinutých trzích mimo USA jsou podle Bernsteina oceněny férově, ale rozvíjející se trhy jsou podle něj "poměrně levné". Problém je, že i ty skupiny akcií, které nepatří mezi současné favority, v posledních letech něco vydělaly, takže hledat vysloveně levné tituly je složité.

4. Jaké ocenění akcií je normální?

Otázka, které se investor prakticky nemůže vyhnout. Například americké akcie jsou v posledních letech poměrně drahé. Průměrné CAPE od roku 1990 je zhruba 25,7, mezi lety 1960 a 1990 přitom byl průměr okolo 15. Jenže každý, kdo by vyšší ocenění chápal jako prodejní signál, by v uplynulých letech přišel o velké zisky.

Investoři možná ztrácejí strach z akcií, takzvanou averzi k riziku. Možná je to o tom, že investoři mají příliš mnoho kapitálu a stále méně zajímavých investičních příležitostí, takže se nebojí rizikovějších nástrojů s delším investičním horizontem, jako jsou akcie. Možná je to podporováno stále klesajícími náklady spojenými s investováním do akcií, případně je to o důvěře v ekonomiku a její stabilitu (trochu to zavání nebezpečným "tentokrát je to jiné").

Současné vysoké ceny akcií investorům, zdá se, nevadí, takže odpověď na otázku po normálním ocenění není jednoduchá. Určitě to ale neznamená, že by bylo ocenění nedůležité. Vysoké ceny akcií a relativně nízké dividendy nejspíše povedou k tomu, že budoucí výnosy budou podprůměrné, ale neříkají nic o tom, jak se bude akciím dařit například v příštím roce.

5. Budou aktivně spravované fondy při propadech trhů opět v kurzu?

Aktivně spravované fondy v tomto tisíciletí zřídkakdy překonávají své benchmarky. Podle S&P Dow Jones Indices je jich (podle kategorie) mezi 1 a 17 %. Zastánci těchto fondů ale argumentují tím, že se jejich síla projeví zejména v době, kdy trh jako celek klesá. Na rozdíl od indexových fondů totiž nemusejí mít zainvestováno pouze v akciích a mají možnost držet například hotovost, což jim poskytuje bezpečnostní polštář pro případ rychlých propadů.

Problém je ale v tom, že letos v září držely aktivně spravované fondy jen asi 3 % peněz v hotovosti, což tedy není zrovna velký polštář. Když se k tomu přičtou vyšší poplatky za správu a větší pravděpodobnost vlastnění akcií malých společností (které většinou na propady doplatí více než blue chips), je veškerá výhoda aktivní správy minimálně sporná.

Zdroj: HumbleDollar