Investujete podle Petera Thiela? Raději do startupů než do politiky

Rizikový kapitalista se z definice musí pouštět do projektů, které ostatním připadají příliš bláznivé. Nejste-li duší kontrarián, nejspíše to nebude byznys pro vás. Ale také to lze snadno přehnat, a namísto obávaného kontrariána se z vás může snadno stát pouhý troll.

Vezměte si takového Petera Thiela. Udělal si velké jméno na Wall Street, když včas investoval do budoucích mamutích firem, především do Facebooku, PayPal Holdings, Stripe a SpaceX. A samostatně se samozřejmě nejvíce proslavil coby zakladatel Palantir Technologies, společnosti, jež ze svého sídla v Coloradu vydělává prodáváním své skvěle propracované schopnosti špiclovat lidi. Jako by pronajímal miliony špičkových soukromých detektivů, jimž není potřeba platit hotel, protože bydlí v softwaru.

Mezitím se jako správný kontrarián prezentoval názory, které nebyly každému po chuti. Konzervativní přesvědčení se v Silicon Valley zrovna nenosí a podpora Donalda Trumpa už vůbec ne. Angažmá Palantiru ve službách lecjaké nepěkné vlády světa také nadzvedlo mnohá obočí. Ale stále to byl muž s nezpochybnitelně miliardovým čichem na dobrou investici.

Od Schwarzeneggera po Šlégra

Podobně jako mnoho jiných úspěšných mužů, kontrariánů či nikoli, se však i Thiel ocitl v pokušení domnívat se, že úspěch v jednom oboru mu propůjčuje nadprůměrnou erudici v oborech jiných. Tak se stávají ze sportovců politici, z politiků umělci a podobně. Málokdo to dokáže pořádně; na každého Arnolda Schwarzeneggera, muže plnokrevné kariéry v kulturistice, herectví a politice, připadá nespočet Jiřích Šlégrů (jenž přetavil hokejová vítězství na olympijských hrách, mistrovství světa a Stanleyově poháru v politický vzestup až na hrdou pozici podržtašky Jiřího Paroubka).

Peter Thiel se rozhodl držet se svého kopyta jen napůl. Investice do začínajících obchodních společností se rozhodl doplnit o investice do začínajících politických kariér. Již záměr sám je sporný – jeho kritici tvrdí, že jde o pokus zakotvit legitimizaci korupce (a jde-li skutečně o investici, jinak to ani brát nelze). Co však nejspíše Thiela trápí více, je fakt, že si tentokrát vybral špatné koně.

Do letošní volební sezóny vstoupil řádně nahlas. Vypsal dva šeky po deseti milionech dolarů pro dvojici republikánských kandidátů do Senátu se zjevným úmyslem stát se důležitým hráčem ve financování Republikánské strany.

Několik dnů před volbami však je Thielův experiment v ohrožení. Ani jeden z jím vybraných kandidátů nemá vítězství v kapse. Co více, oba dva mají přes jeho finanční injekci problém vybrat na své kampaně dost peněz. A aby se to nepletlo, ani Blake Masters v Arizoně, ani J. D. Vance v Ohiu si nedokázali získat jednoznačnou podporu republikánského establishmentu. Pro dlouhodobou perspektivu vztahu ajťáckého miliardáře s vedením republikánů to neznamená nic pozitivního.

Kritici tvrdí, že Thielovy metody výběru kandidátů jsou příliš poplatné metodám běžným v jeho civilní branži, tedy rizikovém kapitalismu. Zjednodušeně řečeno, Thiel poskytl miliony dolarů kampaním obou mužů především proto, že je sám osobně dobře znal. Oba pro něj v minulosti pracovali.

Jednonohá trojnožka

Úspěšná kampaň je jako trojnohá stolička, řekl listu Financial Times jeden z republikánských stratégů, jenž nechtěl být jmenován. Jednou nohou je dobrý kandidát, další nohou jsou finance a třetí nohu poskytuje stranická podpora. "Tento model 'dárce-vlastník' staví na jediné noze, jíž jsou peníze," řekl konzultant. "Ti lidé nepřemýšlejí o kvalitě kandidátů, protože je znají osobně a myslí si, že jsou to skvělí kluci a byli by z nich skvělí senátoři. A nic dalšího neberou v potaz."
Oba Thielovi kandidáti jsou jeho bývalými zaměstnanci – Masters byl provozním ředitelem investiční firmy Thiel Capital, zatímco Vance pracoval v jeho firmě rizikového kapitálu Mithril Capital. 

Ve volebním cyklu 2022 dosud Thiel svým senátním kandidátům věnoval 30,1 milionu dolarů. To je méně, než kolik do partajní kasy odevzdali miliardáři Richard Uihlein (54 milionů dolarů) nebo Ken Griffin (49,6 milionu dolarů). Je to však více, než kolik vydal titán soukromého kapitálu Stephen Schwarzman, který podle záznamů Federální volební komise dosud za kandidáty utratil 22 milionů dolarů, píše list Financial Times.

Dřívější velcí republikánští sponzoři, jako byl třeba hazardní magnát Sheldon Adelson, vypisovali tučné šeky, za něž jednotlivé politické akční výbory (organizace, které smějí takové dary přijímat, protože nominálně nejsou politickými stranami) organizovaly "fundraising events", tedy něco, co by se nejlépe přeložilo jako sponzorské večírky. To není legrace. Například Donald Trump utratil v létě 22 milionů dolarů, aby vybral 24 milionů. Žádná obrovská marže.

Dvousečná zbraň

Thiel je ale průkopníkem nového trendu superbohatých dárců, kteří si chtějí vybrat své vlastní kandidáty a sami se zapojit do vedení kampaní. Veškeré zdání (byť často liché) zachování jakéhosi demokratického procesu zde padá. Až dosud se i ti nejzkorumpovanější politici snažili budit dojem, že jejich zvolení je výsledkem vůle voličů. Nový model nahrazuje tuto iluzi voličské vůle tvrdým faktem vůle člověka, jenž sám vydělává špiclováním lidí, často politicky motivovaným.

Tento postoj však některé členy republikánského establishmentu štve. Věří, že Thiel poškodí šance strany ve střednědobém horizontu tím, že výběr jeho kandidátů do primárek bude nekvalitní, což se projeví v jejich konečném souboji s demokratickými protivníky.

Jak je to v praxi? Průzkumy veřejného mínění ukazují, že Blake Masters zaostává za arizonským demokratem Markem Kellym o čtyři procentní body, zatímco v Ohiu (kde Trump vyhrál o osm procentních bodů v letech 2016 i 2020), vede J. D. Vance před demokratem Timem Ryanem pouze o 1,5 procentního bodu, tvrdí server RealClearPolitics.

Oba Thielovi kandidáti navíc jen obtížně získávali další peníze. Od července do září vybral Masters osmkrát méně než Kelly, zatímco v Ohiu si Ryan podle údajů Federální volební komise přišel na dvojnásobek částky, kterou sehnal Vance (proč tedy republikán stále vede, je jiná věc). Vypadá to tedy paradoxně tak, že Thielovo angažmá kandidátům spíše uškodilo. Pro investora z povolání to není nejlepší vizitka.