KONTEXT (letní speciál): Megatrendy, které (z)mění svět (2. díl)
Počet migrantů přicházejících do Evropy meziročně spadl o 75 %, ožehavé téma ale nadále vyhrává volby (Itálie) a rozpoutává krize (Německo). Podobný neklid přitom v poslední době vyvolávají i přeshraniční toky zboží, kapitálu nebo dat. Populární teze, že kvůli tomu globalizace zařadí zpátečku, je nicméně neúplná. Zatímco v některých oblastech dochází k přiškrcení mezistátních toků, v jiných hranice (z)mizí.
Státní hranice v důsledku stále masivnějších či rychlejších přeshraničních toků od počátku 90. let jako kdyby pozbývaly na významu. Část expertní obce dokonce začala spekulovat o konci státu jako takového. Odvolávala se přitom i na to, že globální toky kapitálu mezi roky 1980 a 2007 posílily na 25násobek a počet přeshraničních cest se zpětinásobil. Hlavní města i těch nejvýznamnějších států přitom jako kdyby byla spíše ve vleku podobných trendů, než aby nad nimi měla kontrolu.
Střih, přišel rok 2008, kolaps Lehman Brothers a s ním globální hospodářská krize (ukázka Achillovy paty hluboce propojeného, na sobě závislého světa) a mnohé bylo najednou jinak. Růst obchodu si dal nucenou pauzu, po které se sice vrátil, ale slabší. Objem přeshraničních toků kapitálu při srovnání let 2007 a 2017 propadl o 65 %. A tak by se dalo pokračovat. Není proto divu, že uznávané hlasy, třeba profesor Geoffrey Jones z Harvard Business School, ohlásily příchod další pokrizové deglobalizace.
Snaha uzavřít se v reakci na otřes a navazující nejistotu do sebe je přirozená, popisuje ji každá učebnice psychologie i mezinárodních vztahů (podobně jako potřebu najít nepřítele). Takzvaný ekonomický nacionalismus, který v některých případech napravuje křivdy globalizace na steroidech, zatímco v jiných je jen derivátem obsahově vyprázdněného populismu, proto hned tak nezmizí. Paradoxně bez ohledu na to, že mnohé zavedené i zvažované bariéry poškozují disproporčně více ty, kteří po nich volají.
Deglobalizace vyplývající z "blbé" nálady části společnosti ovšem není všeobjímající. Navzdory odporu vůči uprchlíkům například dosáhl jejich počet letos historického maxima (a vzhledem ke zhoršování životních podmínek v hustě zabydlených oblastech se situace hned tak nezmění). Podobně nabírají na síle i další typy přeshraničních toků. Například data byla z pohledu globální ekonomiky v roce 2005 na úrovni statistické odchylky, v roce 2014 již přispěla k jejímu růstu více než obchod se zbožím.
Popsaný duální proces globalizace a deglobalizace reflektuje souběžnou poptávku po globální ekonomice a lokální protiváze vyplývající z potřeb společnosti. Pomyslný střed, národnostní stát reprezentovaný hlavním městem, se v této rovnici často nenašel, a proto se v letech před krizí (nejen) mocensky "vyprazdňoval". Jeho návrat symbolizovaný z pohledu nedávné minulosti nesystémovými politiky a kroky je tedy jen přirozenou reakcí na extrémní podobu globalizace, často ovšem neméně extrémní.
Investorům přitom nezbývá nic jiného, než si na nové (ne)pořádky zvyknout. V oblasti defenzivy to mimo jiné znamená, že má nyní zlaté pravidlo diverzifikace výrazně větší váhu než v době předkrizové velké moderace. Co se ofenzivy týče, ta bude přinášet bezprecedentní rizika a příležitosti, jak nedávným přemetem ilustrovaly bitcoin a spol. Stručně, nastartované tektonické pohyby mění zažité pořádky, a je tedy potřeba "resetovat intuici", přizpůsobit myšlení a chování, jak vyzývá McKinsey Global Institute.
