KONTEXT: Dobrá, zlá a ošklivá tvář české ekonomiky aneb O nesmyslnosti czexitu
Britské (ne)odcházení z Evropské unie dělá z Londýna populární terč vtipů, důsledky těžce nezvládnutého brexitu jsou přitom spíše námětem na tragédii. To platí jak o globální scéně, kde kolaps jednoho z pilířů urychluje rozpad liberálního řádu, tak na té domácí britské, kde labouristé flirtují se stalinismem a konzervativci se smrtí. Přesto dříve nebo později někdo z kontinentálních euroskeptiků určitě opět vytáhne -exitovou kartu. Proč by šlo (nejen) v případě Česka jen o další chybu?
Přeshraniční provázanosti všeho druhu hrají v globalizované ekonomice stále významnější roli, což na vlastní kůži poznává i pátá největší ekonomika světa. Ta na brexitové křižovatce volí ze dvou špatných možností – zůstat součástí evropského trhu, ovšem bez možnosti spolurozhodovat o jeho podobě, nebo jej opustit a zpřetrhat výrobní, finanční a obchodní vazby tvořící páteř ekonomiky. V případě Česka, jehož vazba na Evropu (Německo) je ještě silnější, by něco podobného platilo dvojnásob.
Svět zažívá změny, v jejichž důsledku se mění 300krát razantněji a 10krát rychleji než v době průmyslové revoluce, spočítali analytici z McKinsey. Vítězné obchodní a hospodářské modely včerejška proto zítra nemusejí stačit, což se týká i doposud spolehlivého motoru české ekonomiky. Neschopnost státu digitalizovat, přizpůsobit vzdělávání potřebám 21. století a připravit se na potřeby stárnoucí populace přitom schopnost (pravděpodobnost) potřebné strukturální reformy tlumí.
EU za Česko nebude tahat žhavé brambory z ohně (ani by neměla), jednotný trh a z něj plynoucí vazby ale pomáhají. Mnohé české firmy tak například v oblasti automatizace a digitalizace drží krok s globálním pelotonem prostě proto, že je k tomu okolí nutí. Podobně pak příslušnost k většímu, respektovanému celku, jeho kultuře, normám a ekonomice, vysvětluje to, proč je český pas 7. nejsilnější na světě, Praha 23. nejžádanější lokalita mezi zahraničními pracovníky a pověst naší země 21. nejlepší.
Czexit by nás jistě nepřipravil o vše dobré, mnohé dosud samozřejmé a výhodné by ale najednou bylo za hranicí. A to ve chvíli, kdy se sloni perou, v důsledku čehož tráva (míněno my malí) trpí, jak připomíná staré kikujské přísloví. Důvodů, proč by malé, osamělé Česko ve světě bez globálních pravidel reflektujících alespoň do jisté míry zájmy všech trpělo, je přitom bezpočet. Stále vyšší bariéry komplikující přeshraniční toky zboží, na kterých jsme závislí, jsou příkladem a varováním.
Výhody plynoucí z členství v EU neznamenají, že bychom jich měli jen pasivně užívat a spolu s tím brblat o nedostatcích unie. Naopak, jde o společný projekt, na jehož směřování a tvarování bychom se měli aktivně podílet. Mnohé menší země zvládají na mezinárodní scéně zápasit ve vyšších kategoriích a i sebevědomé Česko s jasně definovanými zájmy a cíli by toho bylo schopné. Otázkou je, zda je toho schopna stávající politická garnitura reflektující celosvětový přísun k populismu.
