KONTEXT: Čeho se dnes Češi (ne)musejí bát aneb Jak vydělat na strašácích současnosti

Nebezpečný pocit bezpečí: Trump za nás horké kaštany z ohně tahat nebude

Pokud chceme celosvětovou bezpečnost, musíme pro to něco dělat, což v knize Ohrožená Evropa hezky vystihl George Friedman. Platí to pro Česko i celou Evropu. Ta stále není schopná dostatečně zainvestovat do své vlastní ochrany, ať už do techniky, know-how nebo čehokoli dalšího. V podstatě stále spoléhá na to, že když se něco stane, přijdou jí Spojené státy na pomoc. Friedman se ptá: "Proč by to USA měly dělat? Pokud se o sebe nestaráte, proč bychom se my měli starat o vás?" Donald Trump, asi ne náhodou, říká to samé – pokud se o sebe nebudete starat, nechtějte, abychom za vás tahali horké brambory z ohně.

V tom vidím základní problém. Pokud chceme celosvětové partnerství a udržení míru, musíme spolupracovat a stejně jako naši partneři na to musíme určit zdroje, finanční i lidské. Pak se můžeme stát dostatečně silnou protiváhou Rusku, Turecku nebo komukoli dalšímu, kdo by se mohl objevit. Otázkou je, do jaké míry je k tomu potřeba o existujících i potenciálních hrozbách mluvit a zda je nutné do ulic posílat po zuby ozbrojené vojáky.

Odpověď nabízí zkušenost Izraele, respektive kniha Start-up Nation. Na jednu stranu je špatné, když se někdo straší, na druhou stranu je ale stejně špatné, když se ukolébává v pocitu bezpečí. Řešení? Pokud už se někdo na základě reálných skutků nebo obav vystraší, musí následovat krok B, tedy hledání východiska, řešení. Pokud se najde řešení, může z něj vzejít příležitost. A o tom to celé je, proto je maličký stát Izrael schopen tak výrazně zastínit Česko, které žije v bezpečí, v jistotě a v podstatě nemá žádné nepřátele. Když porovnáme základní ekonomické údaje, jsme daleko za Izraelem. Co se hospodářství i povědomí o sektorech a firmách týče, o Izraeli se ve světě mluví pořád, zatímco o Česku se tak možná ví, že existuje.

(VĚTŠÍ MAPA ZDE)

Mít vodu, být za vodou: Pomozme žíznivým (oblastem), nebo na to doplatíme

O vodu se musíme zajímat právě proto, že s jejím nedostatkem nemáme problém. Podle poslední studie ze Spojených států, která je popsaná v knize Budiž voda, je nebo bude minimálně 60 % světové populace ohroženo nedostatkem vody. V praxi to znamená, že mluvíme o stovkách milionů lidí, kteří se dříve nebo později budou muset dát do pohybu, protože nebudou mít vodu. Kvůli nedostatku vody nebude ani jídlo, nebude pořádně fungovat energetika, která je obrovským spotřebitelem vody, a tak dále. Kam tito lidé zamíří? S největší pravděpodobností někam, kde je vody dostatek. Nemít problém s vodu je tedy dnes dobrá i špatná zpráva zároveň.

Co s tím? Izrael má jedny z nejhorších podmínek – je tam sucho, skoro poušť, kolem víceméně nepřátelské státy, a kde ne, tam je slaná voda, Středozemní moře. Izraelci tento problém vyřešili. To se podařilo řadě zemí, Izraelci ale přidali to, že získané know-how prodávají po celém světě a snaží se pomáhat ostatním zemím, které byly zasaženy nedostatkem vody.

Právě strategie Izraele je obrovskou příležitostí či inspirací pro Evropu. Není cílem oplotit hranice, postavit k nim armádu a snažit se sem nikoho nepustit, možností je to, aby (i) v těch nejohroženějších místech byla voda dostupná a aby se tam využívaly zemědělské technologie, které výrazně snižují spotřebu vody. Pak i s menším objemem vody jste schopni zajistit bazální stabilitu státu (již ovlivňuje řada dalších politických faktorů, které ale nyní nediskutujeme).

Proč je dobré mít montovnu, ale nerozumné na ni sázet: Budíček, startup, Česko!

Nízkomaržové podnikání, o něž se naše ekonomika opírá, vychází z historie země, dává smysl. Jeho potenciál se nicméně pomalu vyčerpává, což znamená, že bude potřeba přijít s něčím novým. Jak na to? Má smysl vsadit na mladé, dynamické firmy, podpořit jejich vznik a rozvoj dostupností kapitálu. To ale není samospasitelné. Když jsem vydal knihu Start-up Nation, myslel jsem si, že se v Česku rychle objeví podhoubí pro startupy, všechno začne fungovat, a že budeme stejně úspěšní jako Izrael. Záhy přišlo vystřízlivění. Zjistil jsem, že náš problém tkví v tom, že se máme příliš dobře, a lidé tak nechtějí riskovat. V podstatě jim stačí, co mají.

Základem úspěšné startupové scény je přitom premisa, že jste ochotni riskovat, jít ven. Váš trh je celý svět, cílem nemá být expanze z Prahy do Brna nebo Bratislavy, musíte mířit rovnou do New Yorku. Kvůli tomu, že tu nemáme viditelná rizika, ale nemusíme být nešťastní, rizika a hrozby lze najít v podstatě kdekoli na světě. A podobně, jako to dělá Izrael, když je ohrožen, můžeme nacházet řešení a na základě těch vymýšlet technologie a služby, které lze prodávat globálně.

Česko je například dlouhodobě jednou z velice úspěšných zemí, které umějí vodohospodářství, mají výzkumné ústavy a chytré lidi. Nejdeme s tím ale ven, neumíme nebo nechceme úspěchy či recepty prodat. Pokud bychom z toho přitom udělali exportní program, budeme pomáhat řešit globální hrozbu, tedy možnou masovou migraci, a může to být pro nás velký byznys. Jde o jednu z příležitostí, které bychom měli podchytit a pracovat na nich, dokud je čas.