KONTEXT: Práce 4.0 aneb Kdo na nás a za nás zítra (ne)bude dělat?
Microsoft v Japonsku otestoval čtyřdenní pracovní týden a průměrná produktivita poskočila o 40 %. I tento experiment ukázal, že se dlouho zažitá pravidla na trhu práce v důsledku technologické revoluce (z)mění. Více než polovina zaměstnanců bude potřebovat vylepšit své znalosti a dovednosti, případně načerpat nové. Podrobnosti k tématu nabídlo druhé ekonomické fórum v Kostelci nad Orlicí pořádané platformou Alter Eko.
Nejméně 1 ze 4 pracovníků v zemích OECD nemá potřebnou kvalifikaci na to, co dělá, a situace se bude podle všeho v důsledku nových technologií, relokace pracovních pozic a dalších faktorů zhoršovat. Do roku 2022 tak bude podle Světového ekonomického fóra reskilling nebo upskilling (rekvalifikaci nebo novou sadu znalostí a dovedností) potřebovat 54 % zaměstnanců ve dvacítce největších ekonomik světa. Podobné je to přitom podle kvalifikovaných odhadů expertů na trh práce i v Česku.
Jak vyplývá z průzkumu poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers, (ne)dostupnost lidí s potřebnou kvalifikací považují manažeři po celém světě za jedno z největších rizik. I proto se stále více ozývají hlasy volající po spojení sil soukromého a státního sektoru v této oblasti. Příkladem může být singapurský program SkillsFuture, v rámci kterého stát v součinnosti s firmami, odbory a profesními organizacemi nabízí všem občanům možnost tréninku či rekvalifikace.
Nároky na pracovní sílu – její úplné přeškolení, nebo přinejmenším potřebu se celý (aktivní) život učit a updatovat – přitom rostou ve chvíli, kdy většina západních ekonomik, což se týká i Česka a obecněji střední a východní Evropy, stárne. Čím starší přitom člověk je, tím složitější pro něj je učit se novým věcem, a tím méně také firmy věří, že to zvládne (a jejich ochota ho najmout, respektive do něj investovat čas anebo peníze, tak rapidně klesá). Dnes tak jde paralelně o to:
- jak zabránit exkluzi starších pracovníků, respektive jak využít jejich potenciálu, a zároveň se vypořádat s výzvami, které jejich trénink, rekvalifikace a zaměstnání přinášejí;
- nakolik je možné řešit vzniklé a očekávané mezery vzniklé na pracovním trhu s pomocí robotů anebo zahraniční pracovní síly.
Co se Česka týče, potřebu kvalitativního posunu pracovní síly (reskillingu a upskillingu) a pomocné ruky v tomto procesu nesmíme podcenit. Stárnoucí populace tento restrukturalizační proces na jedné straně usnadňuje (přirozené odchody do důchodu), zároveň jej však pomáhá determinovat (více seniorů vyžaduje více péče) a limituje (zvýšené výdaje na seniory jsou rozpočtově náročné). Jde tak o to využít příležitostí a vyrovnat se s výzvami spojenými se zaměstnáváním této skupiny a společně s tím hledat další pracovní síly odpovídající potřebám ekonomiky zítřka.
Často zmiňovaná robotizace není plnou odpovědí na stávající výzvy, respektive řešením problému, spíše jeho součástí. Určitě ale není potřeba robotizaci, automatizaci, umělou inteligenci (AI) a další, do výroby rychle pronikající technologie z hlediska dopadu na pracovní sílu a priori démonizovat. Je docela dobře možné, že si – podobně, jako v minulosti – velká část populace uvolněná díky novým technologiím z rutinních a namáhavých prací dokáže najít zaměstnání na jiném místě v témže oboru, případně v jiném oboru či sektoru (typicky ve službách).
Dovoz zahraničních expertů (či obecněji chybějících oborových specialistů), který se řadí mezi další z opakovaně diskutovaných receptů na výzvy dneška a zítřka, není za stávajících podmínek v Česku legislativně triviální, může být relativně drahý, a v některých případech navíc může vytvářet ohniska společenského napětí. Navíc platí, že se principiálně jedná o obousměrné proudění – přínos importovaných pracovníků je nezbytné ponížit o množství Čechů odcházejících za výdělkem do ciziny.
Stručně, cestou k utlumení rizik a využití příležitostí daných megatrendy poháněnou metamorfózou světa tak nejsou roboti ani gastarbeitři. V rozhodující míře to musí být schopnost připravit se na přicházející změny kvalitním vzdělá(vá)ním domácího talentu, pracovní náročností, flexibilitou a tvorbou dostatečné finanční rezervy pro překlenutí obtížných období. Na tom se shodli také účastníci druhého ročníku "českého Davosu" v Kostelci nad Orlicí zaměřeného na školu a práci v 21. století.
Shrnutí všeho podstatného, co v Kostelci zaznělo, najdete do konce týdne na www.altereko.info. Tamtéž je vám k dispozici i studie zaměřená na vzdělá(vá)ní a práci zítřka připravená expertním týmem Alter Eko, z níž tento KONTEXT čerpá.
