Glosa: Proč podnikům třeba neodložit DPH?
I když jsou již na stole první scénáře uvolňování karanténních opatření, začíná být jasné, že po celý druhý kvartál bude řada odvětví jednoduše krvácet. A to skrze přímá omezení výroby, výpadky subdodávek nebo v důsledku slabé poptávky.
Pokud se budou výpadky likvidity v podnikovém sektoru pohybovat v řádu vyšších stovek miliard až jednoho bilionu korun, zdá se, že česká vláda nemůže agresivnějšími krátkodobými opatřeními mnoho pokazit.
Záruční úvěrové programy COVID I a COVID II měly pomalý náběh a v jejich rámci se nakonec poskytl relativně malý objem úvěrů (zatím přibližně 300 a 600 milionů korun). Je tedy zapotřebí, aby se co nejrychleji rozjely nové záruční programy, a to rychleji administrované a takové, na které dosáhne větší počet podniků (například připravovaný COVID III).
Do té doby může česká vláda zvážit i jiné způsoby, jak ponechat dočasně více hotovosti ve firmách, například odklad plateb DPH nebo sociálního a zdravotního pojištění výměnou za rozumný úrok. Šlo by svým způsobem o rychlou překlenovací půjčku a stát by mohl úrok nastavit jednoduše a rychle, a to například výrazným snížením sankcí za opožděné platby. Ať budou nástroje nakonec jakékoli, je jisté, že čím déle bude vláda otálet, tím větší může být celkový účet za krizi.
Aby se mohla naplno pustit do práce, může potřebovat časem podporu centrální banky. Český dluhopisový trh je relativně malý a nové velké emise vládních dluhopisů na něm mohou časem tlačit vzhůru rizikové a likviditní prémie u vládních bondů, což by nakonec zhoršovalo dostupnost peněz i pro soukromý sektor.
Je tedy dobře, že by ČNB měla mít napříště volnější ruce při případné potřebě spuštění kvantitativního uvolňování. Je jen škoda, že je to pouze na dva roky (klasické programy odkupů aktiv trvají zpravidla déle) a že v novele nejsou lépe specifikována aktiva, se kterými centrální banka může kvantitativní uvolňování provádět.
