O pocitové tvorbě zákonů v Česku aneb Jak (ne)měnit daně
V posledních týdnech média přetřásají daně, konkrétně zmatky kolem schválení rozsáhlých daňových změn koncem listopadu. Zrušení superhrubé mzdy, zvýšení slevy na poplatníka a podobně jsou dobře známé návrhy zasekávající dodatečnou mnohamiliardovou sekeru do českého státního rozpočtu.
V celém chaosu trochu zanikl nápad pirátských poslanců Ferjenčíka a Lipavského zdanit přijetí příjmů z prodeje cenných papírů přesahujících 20 milionů korun. Ještěže alespoň Senát na svém posledním zasedání schválil pozměňovací návrh, jímž (mimo jiné) tuto novou úpravu zdanění navrhuje odstranit.
Tento nápad totiž ilustruje vše, co je špatné na způsobu, jakým se tvoří zákony (nejen) v oblasti daňové. Ergo to, že se dělají na poslední chvíli, bez diskuze, bez zdůvodnění, bez analýzy přínosů a nákladů. Prostě pocitově, populisticky, "ulicově".
Zaprvé, zdůvodnění návrhu Pirátů je nesmírně chabé, a to i na poměry českého zákonodárství. A je jiné, než o jakém mluví duchovní otec myšlenky Jan Barta. Ten se podle svých slov dlouhodobě přiklání k myšlence, že je "morálně správné o trochu méně danit práci a o trochu více kapitál", jelikož "to je cesta, která zaručuje dlouhodobou udržitelnost kapitalismu" a bez toho se "rozklíží společnost".
Kromě toho, že těch pár miliard, které (v nejlepším případě) krok Pirátů přinese, společnost štěpenou sociálními sítěmi asi těžko slepí, a faktu, že s myšlenkou danit zisk z prodeje přišel pan Barta až poté, co svou společnost za několik miliard prodal, předkladatelé o zabránění klížení společnosti ani nemluví. Podle Sněmovního tisku 464/0 totiž zavedení zdaňování tohoto příjmu odůvodňují tím, že "zacelí potenciální (!) mezeru, která by mohla (!!) být využívána pro vytváření daňově-optimalizačních schémat pro osoby s velkým čistým (investičním) kapitálem".
Informace o tom, kolik ona potenciální "mezera" ročně stojí, kolik nové opatření přinese, kolik kapitálu třeba z ČR kvůli tomu odejde a tak dále, tedy základní analýza nákladů a přínosů, děsivě absentuje. To, co dělá občan i firma každý den, tedy porovnávání nákladů a přínosů svých kroků, se poslancům sahajícím na majetek jiných zdá evidentně jako práce navíc.
Pan Barta si sice na rozdíl od Pirátů dal práci s tím, aby zjistil, jak je to jinde, a zmiňuje, že kromě Ruska, Singapuru, Nového Zélandu a Belgie to mají všude jinak než my, tedy že zisk z dlouhodobě drženého kapitálu zdaňují. Z nějakého důvodu ale opomenul říci, že ze zemí OECD příjem (po jisté době) nezdaňují ani Maďarsko, Slovinsko, Turecko, Švýcarsko nebo Chile a že třeba Austrálie do základu daně zahrnuje jen jeho polovinu. Ano, vždy lze říci, že nechceme být "jako Rusko", ale jako Švýcarsko, Nový Zéland nebo Slovinsko bychom snad chtít být mohli, ne?!
Zadruhé, celý nápad je nedomyšlený, nesystémový a nejasný. Netýká se například společností s ručením omezeným (proč ne, když cílem je zamezit daňové optimalizaci?), je retroaktivní (dotýká se i akcií již nabytých či výplat za prodeje, které již proběhly), není jasné, na co se vlastně limit vztahuje (na jeden prodej, nebo na prodej jednoho cenného papíru?), a neřeší možnost snížení základu daně (a o co). Všechny tyto (a další) mouchy by odchytila veřejná diskuze, která však neproběhla.
Zatřetí, v celé debatě chybí regionální a makroekonomický pohled. Specifikem regionu je stále nízká úroveň nakumulovaného kapitálu, respektive vybavenost práce kapitálem. Podle AMECO je kapitálová intenzita ČR (kolik kapitálu připadá na zaměstnance) poloviční oproti eurozóně a třetinová například oproti Irsku. Je skutečně dobré za nanejvýše pár miliard korun ročně házet procesu akumulace kapitálu (a tudíž produktivního bohatství) klacky pod nohy ve jménu jakéhosi "tmelení" společnosti?
Takto se k daním jakožto k odebírání soukromého majetku za účelem financování věcí veřejných přistupovat nemá. Je načase, aby Česká republika uchopila daňovou problematiku komplexně. K tomu jsou potřeba:
- Analýza potřeb a toho, jak chceme, aby stát vypadal. Chceme, slovy Miroslava Kalouska, raději švédský, nebo rumunský systém?
- Analýza zdrojů a nákladů jejich získání. Jakými daněmi, od koho a s jakými náklady potřebnou sumu vybrat?
- Dlouhá a otevřená diskuze.
Jen tak lze získat daňový systém, který bude odolný vůči vrtochům populistických nájezdníků a v němž nebudou poplatníci do posledního prosincového dne trnout, čím je od ledna zase parlament překvapí.
