Petr Janský: Firmy by měly být hrdé na to, kolik na daních zaplatí. Každý jsme kapka v moři, ale to má obrovskou sílu

Sedíme v Costa Coffee, dovol mi proto začít tématickou otázkou. Costa v Británii předloni zaplatila na daních 15 milionů liber, Starbucks při stejném obratu nic. Volíš proto Costu?

Teď jsi prozradil, že sedíme v Costě, takže cokoli řeknu, nebude bráno vážně. Ale i tak zkusím něco říci. Mimo jiné se zabývám rozvojovými nebo chudšími zeměmi. Začínal jsem s tím někdy kolem roku 2005, kdy se objevily kampaň "Make poverty history" a fair trade. To druhé je přitom protipólem Starbucks, Costy a podobných. Fair trade je hnutí za spravedlivý obchod, které se hodně angažuje i v obchodu s kávou. Jde o to, že by mělo být obchodováno za takzvaně spravedlivých podmínek. I tato myšlenka mě přivedla k rozvojové ekonomii. Ve svých osobních rozhodnutích se snažím tyto věci zohledňovat.

Je fér doplnit, že Costu jsem navrhl já, ale ty jsi zároveň neprotestoval. Pojďme k právu spotřebitele zohlednit chování firmy při svém rozhodování. V tom je síla, zatím nevyužitá.

Souhlasím, je to důležité. A myslím si, že je důležité ono uvědomění si síly rozhodnutí každého z nás; síly toho, že se tato rozhodnutí sčítají v obrovskou sílu spotřebitelů a spotřeby vůbec. Můžeme jí ovlivňovat to, co je považováno za správné, za normální. Svým osobním rozhodnutím – tím, do které kavárny půjdeme – můžeme něco ovlivnit, někdy přímo změnit. Je to důležité i v agregátu, čímž mám na mysli to, že pokud se 50 % spotřebitelů rozhodne, že jim chování určitého kavárenského řetězce nevyhovuje, bude to vidět. Dost možná tento řetězec své chování změní, což se stalo mimo jiné na přelomu roku ve zmíněné Británii, kde společnost Starbucks dobrovolně zaplatila daně, i když podle zákona nic platit nemusela. Legálně se placení klidně mohla vyhnout.

Onen agregát je ale často opomíjen, respektive je ho často poměrně těžké vidět, uvěřit tomu, že se i ostatní zachovají podobně a něco se dá do pohybu. Co s tím?

I kdybychom nevěřili tomu, že budeme součástí něčeho, co chování řetězců změní, je podle mě pro každého z nás důležité si na určité otázky odpovědět, zaujmout postoj. I kdyby totiž naše chování nemělo vliv na chování kavárenských řetězců nebo kohokoli dalšího, měli bychom k jistým věcem zaujmout postoj pro svůj vlastní klid. Tím neříkám, že je to ta nejdůležitější otázka na světě, ale právě odpovědi na podobné otázky z nás dělají to, co jsme nebo jací chceme být. Možná je dobré při této příležitosti připomenout britského premiéra Camerona, konzervativního politika, který v lednu v Davosu kritizoval to, že se nadnárodní společnosti vyhýbají placení daní. Současná politika jeho pravicové vlády ukazuje, že nešlo jen o líbivá slova.

Jednou věcí je přístup konkrétní vlády, druhou schopnost zemí sladit noty tak, aby došlo k pokroku. Čekáš, že se i to druhé pohne kupředu?

Na nedávném zasedání G8 v Severním Irsku došlo v oblasti daňové politiky k jistému pokroku. Za to patří dík Cameronovi, který se v této věci ujal vůdčí role. Ale dík patří i lidem, kteří na přelomu roku v Británii blokovali kavárny Starbucks, a tím upozornili na problém neplatičů. I díky nim začala média a politici mluvit o tom, že mnohé velké nadnárodní korporace v zemích, kde se jim vůbec nedaří špatně, neplatí daně.

Jde o přechodný jev – možná související s nespokojeností s firmami, která přišla s krizí –, nebo jsme svědky nového trendu, který může ovlivnit zisky, podíly na trhu a tak dále?

Podle mě to, že se podobné věci dějí stále častěji, nelze zpochybnit. A je to dobře. Nejde přitom o to, že by nadnárodní společnosti byly zlé; na tom, že jsou aktivní ve více zemích, není nic špatného, naopak. Špatné je, že je pro ně jednoduché legálně se vyhýbat placení daní. Když říkám legálně, tak rovnou naznačuji, kde je potřeba věci změnit. I firmy ostatně často říkají, že se mají změnit zákony. Je to tedy o politicích. Pokud ti budou cítit podporu lidí, mohou změnit zdaňování firem tak, aby nebylo možné se placení vyhýbat ani využíváním daňových rájů, ani jinými technikami. Jsem přesvědčen, že k tomu už dochází, že jsou věci přinejmenším na Západě v pohybu. Nejvíce je to asi vidět ve zmíněné Británii, kde se o tom mluví takřka denně.

Tím snímáš zodpovědnost z firem. Není to ale i o nich, respektive o lidech, kteří je vedou? Neměli by i oni přispět svou trochou do pomyslného mlýny?

V dlouhodobějším horizontu bych rád viděl to, že se firmy svými odvedenými daněmi budou chlubit. Nyní jsou pravidla nastavena tak, že firmy platí daně, někde méně, jinde více, ale v každém případě to považují za negativní věc. Svým způsobem to chápu, snižuje jim to zisky a tak dále. Ale je to povinnost, k níž by se podle mě měly stavět jako ke správné věci. Tímto způsobem totiž přispívají k tomu, abychom mohli zaplatit za veřejné statky, za zdravotnictví a podobně. Je to jejich příspěvek ke kvalitě toho, co známe jako stát. Mělo by se to stát součástí jejich image. Firmy by daně měly brát jako součást společenské odpovědnosti a tak je prezentovat. Jinou věcí je, jak vysoké daně by měly platit. O tom je legitimní a nutné diskutovat. To, že je potřeba daně platit, a že jde navíc o dobrou a chvályhodnou věc, je však bez diskuze.