Daniel Beunza (London School of Economics): Hrozba kolapsu trhu roste
Pojistky proti náhlému kolapsu trhu způsobenému samostatně obchodujícími počítači se nahodí později, než se čekalo. Minulý týden to přiznali zástupci NYSE Euronext a Nasdaq OMX. Jak vysvětlili, mnozí obchodníci se ještě nestihli na nová pravidla připravit. To oživilo vzpomínky na rok 2010, kdy během několika minut index Dow Jones Industrial Average přišel o 9 % (flash crash), a na mnoho menších bouří, ke kterým od té doby došlo. Podle Daniela Beunzy z London School of Economics má nástup technologií svá pro i proti. O obou je potřeba mluvit.
Opakovaně se debatuje o tom, zda je počítači řízené obchodování – obecněji moderní technologie – pro kapitálové trhy požehnáním, nebo kletbou. Jak to vidíte vy?
Daniel Beunza (DB): Pokud se podíváte na to, kolik teď v Americe stojí obchodování, zjistíte, že šla cena díky algoritmům dolů. Pokud se podíváte na to, jak odolné trhy jsou, zjistíte, že došlo poklesu i v této kategorii. Sečteno a podtrženo, minulý systém byl dražší, ale lépe chránil obchodníky před volatilitou. Ten současný je levnější, ale vše levnější má své stinné stránky.
I tak bych řekl, že je důvod k opatrnému optimismu. Určitě k tomu ale není možné přistupovat tak, že bude napříště díky algoritmům vše růžové. Je například nutné se bavit se o tom, jaký trh chceme, a následně se zamyslet nad tím, jaké algoritmy nás k němu dostanou.
Podle některých expertů nástup moderních technologií ničí drobného investora. Dosud to bylo tak, že věci nebyly fér, ale stále měl šanci. Napříště ji prý mít nebude.
DB: Ano, to je většinový názor, já s ním ovšem nesouhlasím. Většina totiž vychází z toho, že se všichni účastní stejného závodu, ale tak to přece není. Každý si může najít nějakou příležitost v časovém horizontu, který mu vyhovuje. Někoho zajímá příležitost, která se objeví během příští milisekundy, někdo se soustředí na delší časový horizont, na to, že cena konkrétního titulu během několika měsíců vzroste. Zatímco v prvním případě mají vysokorychlostní obchodníci výhodu, v tom druhém drobný investor v porovnání s nimi nijak neztrácí.
Kritici tvrdí, že je kvůli vysokorychlostnímu obchodování a podobným technikám obtížnější odhadnout, kterým směrem se titul vydá, respektive na jaké úrovni za několik měsíců bude. To neplatí?
DB: Ekonomické teorie něco podobného tvrdí již dlouho. Lidem možnost neúspěchu nevadila před desítkami let, tak proč by jim měla vadit teď? Když to zprůměrujeme, pokus odhadnout, jak se cena akcie bude vyvíjet, nemá moc velkou šanci na úspěch. Tak tomu bylo před nástupem vysokorychlostního obchodování stejně jako dnes.
Přitom to není tak, že by to teď bylo nějak zásadně horší než dříve. Přesto si mnozí drobní investoři myslí, že již pro ně na trhu není místo. I proto si ostatně myslím, že se regulátoři a velcí hráči budou muset brzy zamyslet nad tím, jak drobného investora nalákat zpět do hry.
Jak jste řekl, zatím není jasné, co se bude dít dále. Co vám říká vaše zkušenost a intuice?
DB: Čekám dva trendy, přičemž vycházím z řady rozhovorů s vysokorychlostními obchodníky. Zaprvé, výhodu budou mít nejen ti nejrychlejší, ale ve stále větší míře i ti, kteří jsou správně zasíťovaní, kteří mají dobré technologie, dobré připojení, a kteří rozumí tomu, jak důležité je správné připojení a napojení v prostředí vysokorychlostních sítí. Jinými slovy, bude to nejen o technologiích, ale i schopnostech dobré organizace a orientace v prostředí.
A zadruhé?
DB: Tak jako u každé technologie přijde chvíle, kdy si i počítače a algoritmy, které za investory obchodují, pořídí všichni. To znamená i lidé a společnosti, kteří pořádně nevědí, na co to všechno vlastně je, kteří neumějí danou technologii použít. Často si ji pořídí jen kvůli image.
To už se děje, objevují se velké banky, které menším hráčům prodávají algoritmy. Ti se pak svým klientům mohou chlubit, že obchodují s pomocí algoritmu od známé značky. To mi tak trochu připomíná německé záložny, které také zaspaly, ale pak nakupovaly strukturované instrumenty od zavedených amerických finančních institucí.
To vedlo k velké, systémové krizi. Může se podobný scénář opakovat?
DB: Bezpochyby takové nebezpečí existuje. V roce 2010 jsme zažili takzvaný flash crash. Ten odstartoval kansaský fond, který rozhodně nepatřil k těm sofistikovaným, to zaprvé. Zadruhé, k flash crashi došlo i proto, že nikdo na trhu přesně nevěděl, co ostatní dělají.
To se může opakovat, klidně i v globálním měřítku. Propojenost je totiž stále komplexnější a hlubší. Když už firma nemůže soutěžit v rychlosti a blízkosti trhu, snaží se získat výhodu spojenou s velikostí; propojí třeba trh v Thajsku s trhem v Japonsku a s americkým S&P. Tak vzniká síť, která na sebe naváže jak trhy v jednotlivých zemích, tak trhy s jednotlivými druhy aktiv – měnami, akciemi, opcemi a tak dále. Vše je na sebe navázané a problémy na jednom trhu mohou přeskočit na druhý.
Roste tedy podle vás nyní riziko globálního tržního kolapsu?
DB: K předešlé odpovědi si přidejte fakt, že jsou na trhu ti, kteří vědí, a ti, kteří ani netuší, ale obě skupiny obchodují s pomocí algoritmů. Vyjde vám, že počet propojení a počet vzájemných závislostí roste a roste. Pravděpodobnost, že dojde ke kolapsu, roste úměrně tomu.
