ECB se do konce roku asi rozhoupe k akci: 3 + 3 důvody, proč vyhlížet prosincové zasedání

Existují minimálně tři důvody, proč s těmito opatřeními nemusí spěchat.

1. Jádrová inflace (tedy bez cen potravin a energií) v říjnu poskočila na nejvyšší hodnotu za dva a čtvrt roku. Vzhledem k tomu, že největší propad cen ropy byl před rokem v listopadu až lednu a že kvůli suchu rostou ceny potravin (ovoce, zelenina), celková inflace se s jádrovou za několik měsíců sblíží. Nezaměstnanost je stále dvouciferná a klesá pomalu (1 procentní bod za dva roky), což nahrává uvolněné měnové politice. Deflační hrozba, která by vyžadovala okamžitý zásah ECB v podobě dalšího uvolnění, zde ale není (i očekávání finančních trhů ukazují na dlouhodobou inflaci kolem 1,8 %, tedy zhruba na cíli banky).

2. Výnosy dluhopisů jsou již nyní velice nízké (německý 10letý bond nese ročně 0,5 %). Jejich další stlačení proto – podobně jako dosud – pomůže jen velice málo (ECB nejspíše nerozšíří množinu nakupovaných aktiv o další druhy, například půjčky).

3. Další pokles depozitní sazby je rizikem pro finanční systém (přesun směrem k hotovosti). Přitom dodatečný očekávaný "zisk" ECB v podobě vyšší inflace je velice malý.

Možná ale zvítězí jeden z důvodů, proč ECB uvažuje o prohloubení podpory ekonomiky.

A. ECB v podstatě další podporu již slíbila. A pokud slib nesplní, může čekat negativní reakci trhů, zejména devizových (to, že ECB, podobně jako ČNB, často přeceňuje vliv kurzu na ekonomiku a inflaci, ji v nutnosti kvantitativně uvolňovat jen utvrzuje).

B. Z pohledu ECB jsou náklady dalšího uvolnění malé. Banka disponuje neomezeným množstvím eur a případné ztráty z nakoupených aktiv jsou pro ni ekonomicky irelevantní (centrální banku výkaz zisků a ztrát či kapitálová přiměřenost příliš nezajímají).

C. ECB je v zajetí cíle stanoveného v rámci celkové (ne jádrové) inflace. Vzhledem k pomalému růstu ekonomiky a vysoké nezaměstnanosti je stále jen málo pravděpodobné, že by i po odeznění šoků z cen potravin a ropy inflace udržitelně směřovala ke 2 %.

V prosinci tedy očekávejme další uvolnění měnové politiky v eurozóně, které ale opět příliš nepomůže. Mario Draghi v pátek 20. listopadu koneckonců naznačil, že ECB "udělá, co musí, aby se inflace co nejrychleji zvedla". Naposledy podobně hovořil v červenci 2012 (uděláme "cokoli, co bude potřeba pro obranu eura"), sázky na rozpad eurozóny tehdy byly na maximu. A Draghi tehdy vyhrál.