(Ne)šťastná šestka: Na jak divoké prázdniny se chystají největší ekonomiky světa?

Spojené státy americké

James Knightley (ING)

Amerika je na tom obecně dobře. Revize HDP za první čtvrtletí sice ukázala meziroční propad o 1 %, ale trh mnohem více zajímá, co přijde. Čekáme, že ve druhém čtvrtletí dojde k slušnému zrychlení. Nezaměstnanost klesá, průzkumy mezi podniky vypadají nadějně, stejně tak důvěra a ceny aktiv. Fed bude v tomto pozitivním prostředí pokračovat v ukončování QE, podle nás program ukončí v říjnu. První zvýšení sazeb podle nás přijde nedlouho poté, zřejmě v dubnu 2015. Na tomto se víceméně shodneme s trhem.

V čem se lišíme, jsou jisté obavy z inflace ve střednědobém horizontu. Nájmy jsou významnou složkou spotřebitelského koše a zaostávají za pohyby cen nemovitostí o osmnáct měsíců. Ceny nemovitostí přitom v posledních letech výrazně rostly, klesající nezaměstnanost zároveň přispěje ke zvýšení mezd. Navíc by se v prostředí solidního růstu měla vylepšit schopnost firem stanovovat ceny. To vše by mělo povzbudit růst cen ve druhé polovině roku a na začátku roku 2015, což se nejspíše odrazí ve vyšším než očekávaném růstu výnosů z dluhopisů. To pak zřejmě budou reflektovat i sazby Fedu a dolar, kterému se povede lépe, než si myslí většina trhu.

Čína

Nick Beecroft (Saxo Bank)

Patřím mezi největší optimisty na trhu, pokud jde o Čínu. Podle mě jsou problémy, které země řeší a jichž se část trhu hodně bojí, zvládnutelné. Peking má k dispozici obrovské zdroje, ať jde o fiskální či monetární munici, nebo třeba devizové rezervy, které se blíží úrovni 4,5 bilionu USD. I díky tomu podle mě Číňané zvládnou, co si předsevzali, tedy změnu podstaty své ekonomiky. Čína se soustředí na dlouhodobý horizont, ne jako my na západě, kteří bychom po ní chtěli, aby svou ekonomiku od základu změnila okamžitě.

Výši zadlužení v Číně bych ani nenazýval problémem. O dluhu se mluví v mnoha souvislostech, v poslední době asi nejvíce ve spojení s takzvaným šedým bankovnictvím. Společně s tím má smysl zmínit zahraniční dluh, dluhy lokálních vlád a hypotéky. To vše se zmiňuje jako potenciální rozbuška. Ovšem vládní půjčky jsou celkem omezené, poměr k HDP je asi 95 %. Deficit je na úrovni 2,5 až 3 %, celkové zadlužení pak na úrovni 250 % HDP, čímž se Čína podobá Spojeným státům nebo některým částem eurozóny. Jinými slovy, nic šokujícího.

Německo

Jan Jedlička (Česká spořitelna)

Německá exportní mašina bude šlapat jako dobře naolejovaný stroj i v druhé polovině roku. Excelentní výsledek za první čtvrtletí v podobě růstu HDP o 0,8 % mezikvartálně ale napodoben nebude, celkově očekávám letošní růst ekonomiky o necelá 2 %. Hlavní hnací silou ekonomiky bude privátní domácí poptávka. Spotřeba domácností bude profitovat z dobrých vyhlídek trhu práce a nízkých úroků, které budou podněcovat investice do nemovitostí. Prostředí nízkých úroků bude prospívat i firemnímu sektoru a jeho investicím do strojů a zařízení.

Celoevropský dezinflační až deflační trend se projeví i v Německu. Tempo růstu indexu spotřebitelských cen se letos bude pohybovat okolo 1 %. Výnosy desetiletých státních dluhopisů zůstanou pod 2% hranicí, ale probouzející se ekonomika povede k jejich postupnému růstu. V případě zhoršení vztahů mezi Západem a Ruskem ale nelze vyloučit opačný trend, tedy další pokles výnosů vstříc historicky nejnižším hodnotám.

Japonsko

Nick Beecroft

Možná se dočkáme dalšího uvolnění měnové politiky. Japonsko je zajímavý případ, přetahují se tam Bank of Japan (BoJ) a vláda. Svým způsobem to připomíná přetahovanou ECB a vlád zemí eurozóny během posledních tří let. BoJ nechce pomyslné opratě popustit příliš, protože chce, aby vláda přišla se strukturálními reformami. Jde o jistý druh morálního hazardu: Pokud zajde příliš daleko, pokud přijde s dalším kolem kvantitativního uvolňování, tlak na vládu, aby nastartovala zásadní změny, poleví. Proto sama sebe brzdí, což se nakonec ukáže jako úspěšná taktika a věci v ekonomice se dají do pohybu.

Vláda podle mě nakonec přijde s reformami, které ekonomika potřebuje. Ohledně Japonska jsem velkým optimistou. Část tohoto optimismu souvisí s mým očekáváním, že BoJ ještě zvýší svou aktivitu, že i napříště bude hrát v rekonstrukci ekonomiky významnou roli. To mimo jiné znamená, že podle mě japonský jen v dohledné době opět oslabí.

Francie

Jan Jedlička

Na rozdíl od Německa se Francie ani letos nestane motorem hospodářství eurozóny. Po většinu roku se bude potýkat se šnečím tempem růstu, dvoucifernou nezaměstnaností a břemenem veřejného dluhu. Nicméně celkové zlepšení ekonomického klimatu v Evropě spolu s nízkými úrokovými sazbami povede k tomu, že po loňské stagnaci ekonomika země galského kohouta vykáže opatrný, asi 1% růst. Tahounem bude spotřeba domácností, která využije prostředí nízké inflace a snížení daní a odvodů pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. Růžovější vyhlídky v kombinaci s dostupnějšími úvěry budou podporovat také investiční aktivitu firem.

Inflace ve Francii bude letos oscilovat okolo 1 %. Nižším hodnotám zabránilo pouze zvýšení DPH na začátku roku. Kurz eura k dolaru se příliš nezmění a na konci roku předpokládáme, že se bude obchodovat okolo hladiny 1,36 EUR/USD. Výnosy desetiletých státních dluhopisů se za předpokladu, že konflikt s Ruskem zůstane ve fázi dosavadních mírných sankcí, budou zvyšovat společně s rostoucí ekonomikou.

Spojené království

Jan Jedlička

Uvolněná měnová politika podpořená nestandardními operacemi nese ovoce. Zatímco loni hospodářství Británie posílilo "jen" o 1,7 %, v letošním prvním čtvrtletí to už bylo 3,1 % meziročně a věřím, že podobné tempo hospodářství udrží i po zbytek roku. Proto by mě příliš nepřekvapilo, kdyby růst HDP Spojeného království letos dosáhl 3% úrovně. Struktura růstu bude stejná jako u ostatních hlavních evropských hráčů – hlavním tahounem bude spotřeba domácností, která se poveze na vlně zlepšující se situace na trhu práce. Po několika letech poklesu navíc konečně zaberou také investice, které budou povzbuzeny silnou finanční situací podnikové sféry, dostupnými úvěry a lepší náladou podnikatelů.

Na rozdíl od kontinentální Evropy ostrovní ekonomiku neobchází strašidlo deflace, panují naopak spíše obavy z přestřelení inflačního cíle Bank of England. Ostatně inflace se pod cílovou 2% hladinu dostala po několika letech teprve začátkem roku a stále se od ní drží na dohled – v dubnu se ceny zvýšily o 1,8 %. Předpokládám, že těsně pod 2% úrovní inflace vydrží do konce roku. Libra v polovině loňského roku začala posilovat vůči euru a domnívám se, že v tom bude pokračovat i letos.