Co stojí v cestě úspěchu vaší investice? Moc myslíte!
Investoři, kteří přemýšlejí, jsou v současnosti znevýhodněni oproti těm, kteří se jen vezou. Tento handicap se může změnit v obrovskou výhodu, má to ale háček.
Cena je to, co zaplatíte, kdežto hodnota je to, co za své peníze dostanete, říká Warren Buffett. Kromě toho má cena tu vlastnost, že se dříve nebo později s hodnotou setká (alespoň Buffett sám na téhle poučce vydělal desítky miliard dolarů). Trabl je, že nikdo neví, za jak dlouho ten okamžik nastane. A co hůře, často ani nepoznáme, že se tak již stalo.
Existence téhle nejistoty dala vzniknout potřebě mít akciový (nebo jakýkoli jiný prakticky nepřetržitě otevřený) trh, aby si lidé navzájem mohli korigovat své názory na to, co je předražené a co podceněné. Burzy fungují víceméně spolehlivě. A čím spolehlivěji fungují, tím větší máme sklon věřit tomu, že to, co říkají, je nějakým způsobem pravda.
I když, pravda. Bylo by lákavé ztratit zde slovo o tom, že rozdíl mezi cenou a hodnotou je například přesně ten, jenž tvoří jádro sporu mezi učením Kantovým a Husserlovým. Protože však zároveň víme, že v dějinách médií ještě nikdo nepřečetl článek, v němž figuruje výraz "analýza vztahu transcendentální a všeobecné logiky", zůstaneme prostě u peněz. Dramatické to bude i tak.
Mít více
Typickým přáním burzovního investora je vydělat, tedy odejít z investice s větší množstvím peněz, než s jakým přišel. To lze zařídit několika způsoby, z nichž nejvíce nóbl je hodnotové investování. Kouknete se na index S&P 500 a zjistíte, že akcie firem jako Rayethon, Tesla a Walmart jsou podle vás příliš levné (protože jejich hodnota je větší než jejich cena). Koupíte je tedy v domnění, že v souladu s výše zmíněnou poučkou o potkávání se ceny a hodnoty jejich cena náležitě stoupne. (V mezičase můžete brát dividendy, pokud jste vsadili na ty správné firmy.)
Máte-li pravdu, dočkáte se. Vtip je v tom, že pravděpodobnost, že máte pravdu – a že tedy váš úsudek je přesnější než kolektivní úsudek tisíců profesionálních investorů -, je fakt malá. Proti vám stojí profíci jako právě Warren Buffett, kteří se posledních 70 let živí louskáním výročních zpráv a takových věcí, a nejspíše tedy vědí o hodně více než vy o každé z firem jednotlivě i o tom, jak se ten či onen parametr jejich hodnoty (ne)může promítnout do ceny jejich akcií.
A proto tu máme růstové investování. Najdete si firmy, o kterých buď téměř nikdo neví (třeba donedávna GameStop), nebo se o nich ví, ale nevydělávají (třeba Twitter, kdyby ještě byl na burze). Vy si z nějakých důvodů myslíte, že vydělávat budou, lidé se o nich dozvědí a budou žhaví do nich investovat. Vrazíte tedy do nich tetiččiny úspory a čekáte. Výhodou je vidina výnosu v řádu stovek procent, nevýhodou menší pravděpodobnost úspěchu. Soupeříte nejen proti úsudku Buffetta a spol., nýbrž i se štěstěnou, která vám buď vstříc vyjde, nebo nevyjde, a to do míry daleko větší, než jaká platí u hodnotového investování do firem zavedených. Pokud Warren Buffett do firmy peníze nevložil, nejspíše k tomu má dobrý důvod. Pokud do ní investoval, nejspíše již tak po něm učinilo i mnoho takových, jako jste vy.
Možnosti výdělku tak řídnou. Odhadovat pohyby trhu nikdo neumí. Technická analýza, jež studuje pohyby cen podle toho, jak vypadají nakreslené, je zábavný koníček pro analytiky, ale kalhoty vám prodělá stejně rychle jako metody ostatní. Co tedy zbývá?
(Ne)efektivita trhu
Zaplaťbůh přišel kdosi – asi ekonomové, těžko si to vysvětlit jinak – s hypotézou efektivního (účinného, výkonného, schopného, zdatného či jak jinak přeložit "efficient") trhu. Ta říká, že akciový trh již pracuje se všemi relevantními informacemi, takže cena akcie firmy na burze parádně odpovídá hodnotě firmy. Proto nelze mít lepší odhad, než má trh – cena zkrátka již všechny informace odráží (jinými slovy, bere varování vyslovené v předcházejících odstavcích stoprocentně vážně).
Když tuto hypotézu stejně důsledně uplatníte i vy, dostanete nejspíše žaludeční vředy. Pokud byste ji vnímali doslova, pak byste museli přijmout její logický důsledek, a to ten, že na akciovém trhu není žádný pohyb cen možný, pokud nejsou k dispozici nové cenotvorné informace. To nejspíše neodpovídá vaší zkušenosti, totiž že cenového pohybu je na burze až příliš (nejčastěji dolů, pokud jste akcie právě nakoupili, a naopak), ať už takové informace existují, či nikoli.
Je tedy potřeba vzít zavděk volnějším výkladem, tedy že pohyb cen nelze předpovídat, protože nemá s fundamentální charakteristikou jednotlivých akciových titulů mnoho co do činění. Nebo má, ale nejde rozlišit, co je reakce na relevantní zprávu, a co jen znamená, že se parta teenagerů naučila nainstalovat si Robinhood.
Pohodlí aktivní volby pasivity
Lidé, kteří hypotézu účinně výkonně schopného trhu tak či onak vyznávají, vymysleli, že když pohyby cen na burze nelze slušně předvídat, ale celkově vzato akcie dlouhodobě stále zdražují (byť s pekelnými výkyvy), je možné koupit od každého velkého titulu trochu a počkat, až ceny vylezou nahoru. A zrodily se indexové fondy a ETF (rozdíl mezi těmito je z hlediska tohoto textu irelevantní). Investujete-li do nich, žádné vhodné tituly k investici hledat nemusíte – prostě koupíte čtvrt kila fondu XY a za rok si přijdete pro třicet deka, nemáte-li vyloženě smůlu. "Naučte se, jak vydělávat více," pěkně zpívá reklama investiční společnosti Vanguard, lapajíc investorské ptáčky.
Ta úvaha není vyloženě nesmyslná. Důvěra v celkový pokrok americké ekonomiky (a tedy jejích největších firem) provázený přirozenou inflací funguje. Přičtěte k tomu, co se stane, když Fed otevře rotačky a zapne forsáž, takže kam se podíváte, leží halda peněz, která zrovna hledá kšeft. Ejhle, ceny akcií skutečně stoupají takřka automaticky a výnos vaší moudré investice je pěkně libový (nebo snad tučný, mělo by se říci). Finanční perpetuum mobile je na světě. A pak že není nic jako oběd zadarmo, pane Friedman!
Má to jednu nepatrnou nevýhodu. Čím více investovaných peněz indexové fondy pohltí, tím méně záleží na práci lidí, kteří se snaží investovat do firem, které si podle jejich odhadu vedou dobře, a ostatní ignorovat či prodávat. To má za následek, že managementy firem se musejí tím méně obávat špatných výsledků. Skutečný průšvih by pro ně nastal až ve chvíli, kdy by firma z indexu vypadla, což hned tak nehrozí. Popsaný vztah není až takto přímočarý, ale jako hrubá ilustrace nám to poslouží. Co se stane, když na výsledcích vaší práce přestane záležet, tušíme.
Konec hodnotového investování?
Tento trend sílí. Dokonce natolik, že esa mezi hodnotovými investory se obávají, že přijdou o chleba. Patří k nim třeba David Einhorn z hedgeového fondu Greenlight Capital, jenž tvrdí, že hodnotové investování může již ve skutečnosti být mrtvé. "Nevím, jak by se někdy mělo vrátit. Většina hodnotových investorů musela své podnikání opustit. Nikdo neví, jakou má co hodnotu," připustil nedávno.
Poslední věta je obzvláště důležitá. Jestliže hodnotové investování hledá podhodnocené tituly, je možné, že žádné zkrátka najít nemůže, protože třeba vůbec neexistují. Třeba jsou jen tituly nadhodnocené, hodně nadhodnocené, pekelně nadhodnocené a ultrašílenecky nadhodnocené (ahoj, Elone).
Nebo je možné chápat to jako příležitost. Jedním z takových optimistů je Jesse Felder, někdejší bankéř u Bear Stearns, jenž později založil vlastní hedgeový fond a rešeršní firmu a vydává blog The Felder Report. "Před několika lety jsem napsal příspěvek nazvaný 'Nikdy nebyl lepší čas být myslícím investorem', který obsahoval tento citát Warrena Buffetta: 'Co může být v soutěži intelektů výhodnější - ať už jde o bridž, šachy nebo výběr akcií -, než mít protivníky, kteří byli naučeni, že myšlení je plýtvání energií?'" Buffett to napsal v roce 1985, což naznačuje, že obava z bezmyšlenkovitého investování není úplně nová.
Podle Feldera spatřuje Einhorn v rozmachu indexového investování stejnou šanci jako Buffett před lety. Je to "obrovská výhoda pro těch pár zbývajících přívrženců tohoto přístupu".
Může jich být mnohem méně než dříve, ale tradiční hodnotoví investoři stále existují a jsou na trhu znát. Investoři, kteří mají nadále zájem podložit svoji cestu ke zbohatnutí přemýšlením (namísto toho, aby se jen vezli s proudem), by podle Feldera udělali dobře, kdyby se od těchto mistrů pozorně učili. Protože současnost jim může nabízet lepší příležitosti, než jaké by dostali kdykoli v minulosti. Má to jediný háček – musíte být chytřejší než zbytek trhu. Pak si oběd zaplatíte sami a ještě vám zbyde.
