Strach z cel není investiční strategie
Po oznámení nových cel na dovoz do USA na trzích pořádně zahřmělo. Akciové trhy mají za sebou dva nejhorší dny za řadu měsíců, média rozebírají začínající obchodní války, volatilita roste a nejistota by se dala krájet. Začít pochybovat o správnosti zvolené investiční strategie a uvažovat o prodejích aktiv, než budou zítra ještě levnější, je v takové atmosféře přirozené. To ale neznamená, že je to správné.
Proč? Protože kdo investuje na dlouhé roky, neřeší příští týden nebo měsíc. V historii se toho na trzích a v ekonomice stalo hodně a spousta toho byla nepříjemná, pro někoho až děsivá. Obchodní spory, geopolitické nesváry nebo rovnou války, nečekané změny ve vedeních významných firem nebo celých států a tak dále. Trhy se s tím vším dokázaly vyrovnat, někdy navíc podstatně rychleji, než to kdokoli čekal v době, kdy k danému "riziku" docházelo. Krátkodobé poklesy mohou být prudké a hluboké, někdy se umí i nemile protáhnout. Ale dlouhodobě zatím po každé bouři vyšlo slunce.
Je pravda, že současná americká administrativa působí ve svém záměru vrátit Spojeným státům část někdejšího průmyslového lesku za každou cenu velice odhodlaně. Někdo by možná řekl zabedněně, ale kdo jsme, abychom hodnotili. Donald Trump méně sází na diplomacii, více na sílu, rychlé tahy, překvapení, občas i vzkazy přes sociální sítě.
Třeba se ekonomická teorie mýlí, zatím se to ale jeví tak, že americká vláda jde tak trochu hlavou proti zdi. Předvídatelnost prostředí pro byznys nebo snaha o co nejmenší bariéry v mezinárodním obchodě zkrátka nejsou v kurzu. Je ale fér uznat, že si Donald Trump problémy, které chce svými opatřeními řešit, nevycucal z prstu. Za posledních několik desetiletí se díky globalizaci přesunula velká část výroby z USA a Evropy do levnějších regionů, především do Číny a jihovýchodní Asie. Bylo to logické z hlediska nákladů, Západ se tím ale postupně stal závislým na dodavatelských řetězcích mimo svou kontrolu, od polovodičů po základní léčiva. V tomto směru mají snahy typu America First a tlak na vrácení části výroby do USA určitý smysl. Ne třeba čistě ekonomický, ale geopolitický. Tím ale nechci říct, že zavádění vysokých a plošných cel je cesta, která vede ke kýženému cíli.
Trumpův přístup snad může mít úspěch u části jeho voličů, ekonomicky je ale problematický. Už proto, že jaké reakce vyvolává u politických partnerů i soupeřů, mezi ekonomy i na finančních trzích. A minimálně krátkodobě s ním bude mít starosti i samotné hospodářství, firmy i spotřebitelé na něj mohou doplatit vyššími náklady a zmatky v dodavatelských řetězcích. A to vyvolá nižší důvěru, která se následně propíše do kondice firem, a tedy i na finanční trhy.
Americký akciový index S&P 500 je 17,42 % pod rekordem z 19. února a nejníže od loňského 2. května, zdroj: Google Finance
Proto tak silná negativní reakce na trzích s rizikovými aktivy. Dlouhodobí investoři by si ale měli připomínat, proč vlastně investují, jaký mají investiční horizont a také strategii. Panika je přirozená, ale v investování je to společně s přehnanou euforií ten nejhorší rádce.
I proto nabízím přehled několika starších článků, které vznikaly v dobách, kdy na trzích vypukla panika. První je ze začátku srpna, kdy japonská centrální banka zvedla sazby a trhy se lekly toho, že končí doba výhodného carry trade s japonským jenem. V textu mimo jiné najdete rady, jak (ne)reagovat na tržní paniku.
V druhém textu najdete tři nejčastější chyby, kterých se investoři dopouštějí, když se jim monitory a displeje zahalí do příliš sytě červené.
V dalším článku jsem se se snažil s nadsázkou vysvětlit, proč se sám v investování nepouštím do některých divočejších obchodů nebo strategií. Proč se držet dlouhodobého přístupu k investování?
A nakonec nedávné srovnání deseti lepších i horších reakcí na prudké poklesy na akciovém trhu. Třeba se v nich poznáte.
